Loď šla nenávratně ke dnu a většina posádky s ní. Nakonec, jak se ukázalo, přežil jenom jeden jediný člověk z osazenstva lodi, a to jakýsi český občan. Kterého ale nechci těmito řádky poškodit, nechci, aby byl úředně šikanován, pokud by snad někdy byl objeven, a proto mu říkejme třeba Robinson Crusoe.
Dotyčný jako jediný nešel s celým plavidlem ke dnu. S vypětím všech jeho sil a trochou štěstí navrch se mu podařilo udržet na hladině až do chvíle, než se na obzoru objevil kousek pevniny. A osud mu byl zdánlivě příznivě nakloněn. Protože to přežil. Dostal se až na onu pevnou zem.
Jenže to nebylo rozhodně žádné terno. Protože poté, co si trochu odpočinul, začal dotyčný muž procházet onen kousek mořem obklopené země, a jak zjistil, nebylo tu nikde ani živáčka. Ocitl se tu sám, zcela stranou civilizace.
Co jenom by dal za to, kdyby tu byly aspoň nějaké obchody. Kdyby si mohl koupit aspoň to nejpodstatnější, co je k životu třeba. Jenže měl smůlu. Byl nucen si tu sám zajistit pitnou vodu, obživu, prostě všechno. A to už zřejmě napořád.
Kolem sice občas proplula nějaká ta loď, ovšem namísto toho, aby se náš hrdina pokoušel upoutat její pozornost, se tento běžel pokaždé co nejrychleji schovat do porostu, doufaje, že ho tu nikdo z těch proplouvajících nenajde.
Protože znáte to. Byl tu sám v neřešitelné situaci. Pohyboval se po tomto opuštěném ostrově bez respirátoru nebo aspoň dvou chirurgických roušek. A kdyby na to někdo z těch kolem plujících přišel a udal ho české vládě…