Česká republika má už několik dní novou vládu. Jenom pár dní sedí noví ministři na svých postech…
… a už se mi počínají nepozdávat. Což je ale v případě nejvyšších pánů českého zdravotnictví příliš laskavé slovo; místo „nepozdávat“ bych asi měl napsat něco o dost tvrdšího. Protože to, co tu právě nyní zaznělo…
Podle asociace záchranných služeb prý jezdí záchranka stále častěji i k banalitám, protože čeští lékaři nejsou ochotni pracovat večer na pohotovosti a lidé si tudíž mimo jejich pracovní dobu zkrátka zavolají sanitku. Což je prý ve dvou třetinách případů zbytečné a rovněž přehnaně drahé. Protože zdravotní pojišťovny v takovém případě hradí výjezd sanitky a pak i pobyt pacienta v nemocnici, kam ho záchranáři většinou odvezou, namísto aby platily jen za doktora jsoucího k dispozici v ordinaci.
Mnozí soukromí praktičtí lékaři zkrátka večer na pohotovosti sloužit nechtějí. Nelíbí se jim nízké částky, jež jim za tuto službu kraje, jež se o lékařskou pohotovostní službu mají starat, musí platit. Soukromí lékaři nemají zájem, byť jim za odmítání hrozí až stotisícová pokuta.
A teď tu tedy máme nového ministra zdravotnictví. A ten má nápad (https://www.denik.cz/z_domova/lekari-nechteji-slouzit-pohotovost-prijdou-o-smlouvu-planuje-ministr-20171216.html).
Že by se měla do zákona vepsat podmínka, že lékařům, kteří se k pohotovostním službám neupíší, neprodlouží zdravotní pojišťovny smlouvu. Buď má soukromý lékař odpracovat určitý počet hodin na pohotovosti, nebo ať nedostane novou smlouvu s pojišťovnou. Což je vzhledem k faktu, že je české zdravotnictví placeno prostřednictvím zdravotních pojišťoven, pro doktora v podstatě likvidační. A začínající lékaři, kteří o soukromé praxi teprve uvažují, by se pak měli k pohotovostním službám předem upsat příslušnému kraji; a pokud by tak neučinili, neměli by vůbec dostat povolení provozovat v daném kraji ordinaci. Čili bylo by jim znemožněno pracovat.
Nový ministr zdravotnictví v tom má zkrátka jasno. Buď mají doktoři povinně dělat i práci, kterou dělat nechtějí, nebo… nebo zkrátka svou profesi dříve či později nedobrovolně pověsí na hřebík.
A pak? Obávám se, že pak už v České republice nebudou nejen zdravotnické pohotovosti, ale ani doktoři jako takoví. Protože už dnes se jich leckde citelně nedostává, ubývá jich s přibývajícím věkem i kvůli odchodům za lepším do ciziny, a jestli ještě další „budou odejdeni“…
A proto se vás raději preventivně ptám: „Nevíte někdo náhodou, kde časem seženu aspoň nějakého toho šamana či babku kořenářku?“