Nic mi prý do toho není

Publikované 08.08. 2017 o 10:41 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Tak se zase jednou zdá, že by mohla mít Česká republika o jednu ostudu míň. Mohlo by být o důvod méně, proč by se do ní měly domácí organizace i mezinárodní instituce navážet.

Protože jsme se prý zřejmě konečně dočkali. Společnost AGPI přijala nabídku české vlády na odkup vepřína v Letech na Písecku, stojícího na místě protektorátního koncentračního tábora pro Romy (https://zpravy.tiscali.cz/majitel-veprina-v-letech-prijal-nabidku-na-odkup-cena-je-zatim-tajna-301266).

Teď se prý dokončuje materiál o postupu odkupu, jenž by měla vláda projednat na přelomu srpna a září, a pak by mohlo dojít k uzavření kupní smlouvy. Po čemž by došlo ke zbourání tamní výkrmny, asanaci prostoru, zpracování projektové dokumentace a stavbě památníku obětem onoho tábora. Jenž byl otevřen v srpnu 1940 coby kárný pracovní a jímž prošlo 1.308 Romů, z nichž tam 327 zahynulo.

Až doposud prý měla vepřín provozující firma přehnané nároky, jinou představu o kompenzaci než několik vlád, za nichž jednání probíhala, a i dnes prý chtěla daleko víc. Stát však byl podle ní při vyjednávání „velice přísný“ a proto bude vepřín vykoupen za…

… cenu, již zatím nebudou zveřejňovat. Protože jednání probíhají v utajení.

Upřímně řečeno mi do toho vepřína nic není. Jsem k této záležitosti lhostejný a je mi vcelku jedno, zda se tam budou chovat vepři nebo se tam vybuduje památník. Ale…

… mám přece jenom dost podivný pocit z toho tajnůstkářství. Protože vepřín ani budoucí památník nejsou žádné strategicky důležité objekty, jež by bylo třeba tutlat.

A vzhledem k tomu, že se v případě tohoto kšeftu podle odhadů jedná řádově o stovky milionů, docela rád bych se dozvěděl, kolik naše „velice přísná“ vláda nabídla, že najednou majitelé s prodejem souhlasí, ač byli po léta proti.

Jenže ono je asi „hlavnější“, že nám dají domácí organizace, mezinárodní instituce a dokonce i sám veliký Evropský parlament pokoj. A co mně je po tom, kolik to bude stát peněz, že? Peněz, jež jsem i já zaplatil státu na daních…

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.