No a ten můj pokojíček! I sám již dříve zmíněný Llewellyn mi ho záviděl! A to ani cenově příliš nepřevyšoval nesrovnatelně skromnější pokoj ve vlastně hodně levném hotelu Krystal v Praze, kde si před odlety do Afriky tradičně srovnávám záda. „Letiště“ s tradičně velkým výběrem polštářů, dost dlouhé i pro postavu běžného Evropana, jenž bývá v JAR často čahounem, mající tu „zvláštnost“, že „se ustlalo“ vždy, když jsem opustil objekt, lednička, skříň, noční stolky s opravdovým erárním budíkem, lavice, televize, mozaikovité lampičky,… Koupelna velikosti snad čtvrtiny mého českého bytu s erárními župany, zastřešená a tyčemi obehnaná „zahrádka“ s umělým trávníkem namísto koberce či dlažby mezi stromy „se zvláštními plody“, jež bych asi nazval hrnkovníky a sklenicovníky,… Kousek od vstupu krásná černá ženská, mající jen tu neblahou vlastnost, že nebyla celá a živá, a opodál bazén s lehátky, z jednoho z nichž jsem dokázal několikrát neuvěřitelně dlouho civět na palmu nad snídárnou,…
A to jsem ještě ani nevyužil všech jejich služeb, dobře věda, že třeba nabízené privátní masáže na pokojích nepřekračují meze slušnosti a necítil jsem tak potřebu, aby mne tam nějaká chuděrka masérka musela hníst jako těsto. Což by ale určitě bylo příjemnější, než když na mě kdysi před mnoha lety kvůli zaseknutým zádům hupnul dvoumetrový doktor…
Není tudíž divu, že tento podnik vyhrál i jakési ceny.
Prostě co vám budu vyprávět – podívejte se sami. Kdyby vznikla pořádná letadla dřív, než ve skutečnosti vznikla, podezříval bych Tyla se Škroupem, že tam byli dávno přede mnou a v návalu blaženosti tam napsali tu část Fidlovačky zmiňující „zemský ráj to na pohled“.
Pokračování příště