Tak se náš – český – premiér Sobotka nechal před pár dny slyšet, že už by si Česká republika měla stanovit termín přijetí eura. O čemž by měla rozhodnout příští vláda, vzešlá z podzimních voleb. Euro je prý totiž pro Čechy zapotřebí, protože kdybychom tuto společnou měnu nepřijali, mohlo by nás to odsunout do „pomalejšího pruhu Evropské unie“.
Nyní se k Sobotkovi přidal i guvernér České národní banky Jiří Rusnok, jenž tento premiérův pokus o rozjetí debat na toto téma uvítal (https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/sef-cnb-rusnok-vita-ze-sobotka-chce-pred-volbami-mluvit-o-eu/r~3a1bd5c23e1d11e7bdee002590604f2e/). Protože se prý eurozóna od vstupu Česka do unie změnila, vznikly nové povinnosti i záchranné mechanismy pro její členy a na nepřijetí společné měny bychom doplatili. Eurozóna se změnila a tak prý by se toto téma mělo znovu otevřít a lidé by o něm měli rozhodovat, byť jen nepřímo v podobě voleb.
Podobnou debatu pak ocenil i bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, podle kterého se dnes už není třeba euru bránit, protože jde vlastně jen o zafixování kurzu koruny vůči němu. Byť jsme si prý dříve nejednou počínali jinak než Evropská centrální banka, díky nedávné hospodářské krizi „se sladily hospodářské cykly“, takže pravděpodobnost, že bychom rozhodovali odlišně, je nyní nižší než před deseti lety.
Takže proč vlastně euro nepřijmout, že? Nejlépe – jak výše zaznělo – rozhodnutím politiků a nikoliv občanů samotných. Protože občané by mohli být a nejspíše by i byli proti přijetí. Na rozdíl od politiků, kteří…
… kteří se za ta léta přece jenom změnili.
Třeba v tom, že zatímco dříve alespoň trochu činili pro blaho své země, dnes už si počínají stejně zrůdně jako evropští centrální bankéři. Tisknou peníze jako o závod, nedbaje jejich znehodnocování, rozhazují je a korumpují jimi všemožné „sociálně slabé a vyloučené“… a je jim jedno, že bychom mohli klidně dopadnout třeba jako Řecko.
Které už dnes zase bere své lidi pořádně u úst, jenom aby nešlo s celým svým slavným eurem ke dnu.
A než se topit na místě… to už mi je přece jenom milejší zařadit se do „pomalejšího pruhu Evropské unie“. A po tomto jet alespoň pomaleji do cíle, jímž (jak vidí každý, kdo není slepý) není nic jiného než horoucí peklo.