Všude dobře…

Svět je plný krásných a zajímavých míst, kam se člověk nejednou i rád vrací. A nemusí se jednat jenom o domov, ze kterého nejednou vyrážíme na dalekou pouť životem a následně ve svém nitru cítíme, kterak – jak se psávalo i v našich čítankách – „cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné“.

Je na světě spousta míst a také spousta lidí, z nichž každý může mít svůj ráj někde jinde. Někdy blízko, někdy třeba i na druhém konci světa.

Češi tak nejednou s oblibou vyrážejí zas a znovu dejme tomu do Řecka, Chorvatska či Itálie (omlouvám se dalším destinacím, na něž se tu nedostalo), já na rozdíl od naší většiny rok co rok do Jižní Afriky,…

… nu a kupříkladu Slovensko se prý stalo zemí zaslíbenou pro asyrské křesťany. Jak to tedy alespoň vypadá podle https://www.novinky.cz/zahranicni/422851-cast-asyrskych-krestanu-kteri-opustili-slovensko-by-se-chtela-vratit.html.

Před rokem prý přijalo Slovensko 149 zmíněných Islámským státem ohrožených asyrských křesťanů z Iráku, kteří měli u našich východních sousedů najít domov. A také ho našli. Ovšem…

… jenom dočasně. Protože někteří z nich se již v květnu rozhodli odejít zpět do Iráku, přesněji do Kurdistánu, a další je následovali letos na podzim. Pětašedesát z oněch migrantů tak skončilo z vlastní vůle zase v Iráku, a to i s vědomím, že po zřeknutí se azylu tento už nejspíše nebudou mít šanci získat znovu.

Ale znáte to… Doma je doma… A tak někteří odešli zpět s tím, že se jim stýskalo po vlasti, jiní se vraceli po osvobození Ninivské planiny, odkud pocházeli, jiní se prý „nedokázali srovnat s kulturním šokem a emocionální ztrátou, kterou na zmíněném Slovensku podstoupili“. Hlavně se jim prý ale stýskalo po iráckém domově. Nebo se zastesklo jen někomu z nich a ostatní ho podle jejich zvyků domů následovali.

Pětašedesát z těchto lidí tak nakonec ze Slovenska odletělo. Ukojili svou touhu, stejně jako tomu tak bylo i u jim podobných lidí, přijatých pro změnu v Čechách, z nichž se část také vrátila do Iráku a část pro změnu zběhla do Německa. Opustili Slovensko, vrátili se do Kurdistánu a…

A někteří z nich opět „změnili názor“ a chtěli by se zase na Slovensko vrátit. Požádali o možnost návratu na Slovensko, protože jejich domy tam daleko na východě jsou zničeny, nefunguje infrastruktura, nemívají tam elektřinu ani vodu, ba i ostřelovači se tam dosud vyskytují. A má trvat ještě několik měsíců, než bude jejich původní domovy možno obývat.

Prostě odešli z domova a pobyli na Slovensku. Pak se jim zastesklo a vrátili se domů. A teď už by zase rádi na Slovensko. Protože ono to Slovensko vlastně vůbec není špatné. Možná je dokonce i báječné. A tak není divu, že se tam i oni návštěvníci touží vracet. Stejně jako se třeba já vracívám do Jižní Afriky.

Ovšem přesto je tu jeden „nepatrný“ rozdíl.

Já si stejně jako ostatní našinci své výlety musím platit ze svého. Kdežto (nejen) oni Iráčané si chtějí znovu zajet na Slovensko…

… hádejte na čí náklady.

A co vy, drazí slovenští sousedé? Zaplatíte jim další dovolenou u vás? Když se jim po vaší zemi už zase tak stýská…