Tak prý mi od ledna příštího roku zvednou plat. Tedy nejenom mně, ale všem českým učitelům. Aspoň se to tedy píše ve článku (https://www.novinky.cz/domaci/475648-kantori-si-polepsi-az-o-3500-korun.html).
Je nasnadě, že jsem si na toto téma početl rád. Jenže jsem četl a četl a čím dál více ve mně počalo cosi nepříjemně hlodat. A tak jsem si to přečetl ještě jednou.
A teď už věru nevím, mám-li se vlastně tetelit blahem nebo ne.
Protože si čeští učitelé údajně polepší až o dva až tři a půl tisíce korun hrubého měsíčně. Tedy o 10 procent plus ještě něco navrch. Padají tu cifry, sdělují se myšlenky odborů, ministerských pánů, připomínají se volební sliby i konkrétní termíny.
Měl bych tedy jásat. Jenže poté, co jsem z tohoto článku vypustil „vatu“, už mi tak jaksi jako tradičně moc do jásání není. Protože… Čím že to ten článek hýří stejně jako ciframi?
Přečtěte si ho sami, nevěříte-li mi.
„až o“
„podle předběžných propočtů“
„by si měli přilepšit“
„zatím není jasné“
„by podle propočtů odborů znamenalo“
„by si polepšila“
„by poskočila“
„by dosáhl“
„by se posunuli“
„za tři roky by průměrný plat měl být“
„ani teď není zcela jasné“
„teď není nikdo schopen k tomu nic říct“
„jednání ještě ani nezačala“
„ve hře je, že by“
„vláda ustoupila od toho, aby byly mzdy kantorů navýšeny už od září“
„budou sledovat, jestli se vládě podaří splnit slib“
„podle ministryně financí má jít“
Samé „až o“, „by“, „předběžnosti“ a „nejasnosti“.
Ovšem čeští učitelé si prý od nového roku finančně polepší.
Zaručeně, ovšem bez jakékoliv záruky.