A zítra…

Publikované 14.04. 2018 o 15:18 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Spojené státy, Velká Británie a Francie si zase jednou trochu zastřílely. Dnes ráno vypálily kolem sta raket na minimálně tři oblasti v Sýrii, zaútočily ze dvou amerických lodí a s pomocí letadel.

Podle jedněch byly cílem útoku výzkumné centrum v Damašku, sklad chemických zbraní západně od Homsu a nedaleké velitelství a další sklad, podle jiných i pět vojenských základen a skladů elitních syrských sil v oblasti hlavního města, báze republikánské gardy a čtvrté divize či základna u libanonských hranic u Dimasu (https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/469164-usa-britanie-a-francie-vypalily-na-syrii-pres-sto-strel-rusko-nezasahlo.html).

Podle Američanů šlo o jednorázový útok, za který si může Sýrie sama. Protože tam byly desítky lidí zmasakrovány chemickými zbraněmi a tyto zbraně jsou podle NATO hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost. Útok prý byl nevyhnutelný a podpořily ho tak i NATO, Německo, Izrael a Turecko. A podle amerického prezidenta Trumpa mohou podobné útoky pokračovat, pokud Sýrie neustane v používání chemických zbraní.

Útok momentálně skončil. A teď se diskutuje. Třeba o způsobených škodách a ztrátách na životech, o nutnosti onoho zásahu, jenž měl podle paní Merkelové omezit schopnost tamního režimu nasadit chemické zbraně a odradit ho od dalšího porušování úmluvy o chemických zbraních. Nikdo z mocných v našich končinách oficiálně nepochybuje o tom, že to bylo správné. Že jsme se my ze Západu zachovali tak, jak jsme se zachovat měli.

Západ si „pro blaho všech“ zastřílel na Sýrii. A zítra nás bude zaručeně zase nutit, abychom přijímali a živili (nejen) syrské migranty. Které přece nesmíme nechat trpět v oné zemi, kde jsou nejednou ohrožováni na životě.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.