Mají ještě důchody smysl?

O tom, že se v České republice odchází a i nadále má odcházet do důchodu stále později, se ví. Lidé se s tím musí smířit, protože by jinak zkrátka na důchody nebyly peníze. Ovšem je skutečností, že to není ani zdaleka jediný problém, který české důchodce trápí. Současně aby se tito báli i toho, že se důchody nebudou v budoucnu valorizovat tolik jako doposud a reálně tedy budou klesat. A ani tím ještě starosti seniorů nekončí. Problémem je totiž i to, že i když člověk nároku na důchod dosáhne, mnohdy ho jen tak nedostane. Jak o tom vypovídá realita poslední (hodně dlouhé) doby.

Už docela dávno začaly i problémy s přiznáváním důchodů. A to proto, že úředníci, kteří tyto mají na starosti, jednoduše přestali svoji práci stíhat. Sociální správa má sice ze zákona povinnost vyřizovat podané žádosti o důchod do devadesáti dnů, jenže to už je dlouho pouhá utopie. Zákon je sice zákon, a ten mluví jasnou řečí, jenže ještě před měsícem byly v České republice čtyři tisíce lidí, kteří marně čekali na zpracování svých žádostí. A byť se i sám ministr práce a sociálních věcí dušoval, že bude problém do konce října odstraněn, nestalo se tak. I nadále jsou tu lidé, kterým leží jejich žádosti na sociální správě i déle než rok, tedy více než čtyřnásobně déle, než je zákonem dáno, a doposud se nedočkali. Tito si sice mohou stěžovat, mohou protestovat a podávat reklamace, mohou se obracet i na ombudsmana, ale to je to jediné, co mohou dělat.

Kdyby neplnil své finanční závazky běžný člověk, už by mu nabíhaly sankce a hrozil dost možná i exekutor. Ale když jde o ministerstvo práce a Českou správu sociálního zabezpečení, to je jiná. Nikdo z nich nehodlá vytáhnout na světlo světa, kolik těch příliš dlouho čekajících nešťastníků vlastně je. Sociální správa pouze oficiálně konstatuje, že se situace ve srovnání s jarem letošního roku postupně zlepšuje, a ministr, který sliboval do konce října nápravu, pouze potvrzuje tato slova.

Rada seniorů ČR a Kancelář veřejného ochránce práv tak potvrzují, že se i nadále pokračuje v jednání s lidmi v rozporu se zákonem. Poté, co tito odpracovali to, co měli, a získali na důchod nárok, musí i nadále čekat a doufat. A zatím přežívat z vlastních úspor nebo sociálních dávek, třeba i z dávky mimořádné okamžité pomoci, jež je v České republice určena těm největším zoufalcům.

A snad mi prominete trochu hodně černého humoru. Tedy konstatování, že se zřejmě stává minulostí doba, kdy se lidé báli, že kvůli výši svého důchodu umřou hlady. Protože to možná přestane platit. A namísto kvůli nízkému důchodu budou čeští senioři umírat hlady proto, že se té zasloužené starobní almužny ani nedočkají. Byť jim ji garantuje zákon.