České ministerstvo zemědělství počalo oprašovat svůj starý nápad a opět tak přemítá o tom, že by měl být našim obchodním řetězcům stanoven minimální povinný objem českého zboží na jejich pultech. Tedy že by mělo být direktivně stanoveno, kolik má být buď nabízeno, nebo prodáváno zboží českého ve srovnání s tím dovozovým. Zda to či ono, to se ale ještě neví.
Obchodní řetězce by měly povinně prodávat více českého zboží a zároveň i omezit slevy, aby se zboží neprodávalo v akci levněji, než jsou jeho výrobní ceny, tedy aby zemědělci a zpracovatelé neprodávali své produkty obchodníkům pod výší svých nákladů. Tedy aby také aspoň něco vydělávali nebo přinejmenším neprodělávali.
Což by se mělo podle současného ministra zemědělství týkat velkých obchodů; specializované prodejny by mohly mít výjimku.
Nemělo by prý jít o povinné dvě třetiny až osmdesát procent českých výrobků na pultech obchodních řetězců, jak to chtělo ministerstvo před rokem a půl, protože to je prý přehnané, ale každopádně by českého tovaru mělo být víc.
A to prý skutečně českého, nikoliv zahraničního a v České republice jen nepatrně zpracovaného.
Motiv takovýchto úvah je nad slunce jasný. A sice spása českého zemědělství a českých zpracovatelů jeho produkce. Což je však samo o sobě i problém, jenž ono ministerstvo samo přiznává – že toho lze dosáhnout teprve tehdy, až se oživí české chovy prasat, aby bylo vůbec z čeho vyrábět. Což se ale současně nestane, dokud nebude jako doposud zajištěn výhodný odbyt. A odbyt zajištěn sám o sobě nebude, protože se už vcelku dávno provalilo, jak jsou tytéž výrobky na západě nejednou kvalitnější než v České republice a Češi tak poslední dobou stále více preferují německé potraviny.
České výrobky je prý tudíž třeba v oné západní konkurenci podpořit. Podle ministerstva zemědělství stanovením minimálních kvót českého zboží v českých obchodech. Což je sice snaha chvályhodná, jenže současně i hloupá.
Protože k čemu kvóty, jež není jak naplnit? Jestli nebude dost českých výrobků, mají snad být pulty obchodních řetězců poloprázdné jako za komunistů, jen aby byl zachován zákonem daný poměr českého a cizího zboží?
Jak zachovat eventuálně poměr prodeje českého a cizího zboží, bude-li to české dražší či méně kvalitní a nikdo ze zákazníků ho nebude chtít? Má se snad v takovém případě české zboží nějak dotovat nebo zboží cizí více zdaňovat?
Každé z nabízejících se řešení je tudíž pěkně hloupé, nemyslíte?
Hloupé a…
A zbytečné. Protože pokud stanovíme zákonem podobné omezení, zatrhne ho Evropská unie coby diskriminační. A přiznejme si, že plným právem.
Takže má české ministerstvo zemědělství (staronový) nápad, jímž se zaobírá (https://zpravy.aktualne.cz/finance/nakupovani/na-pultech-retezcu-ma-byt-povinne-ceske-zbozi-planuje-minist/r~bbdd77aa1c7511e88560ac1f6b220ee8/). Než ho dozajista zase uloží k ledu. Než bude žádoucí ho zase vytáhnout, aby si politici šplhli u českých výrobců.