Ví se, že je zdravotnictví velký kšeft. Že se v něm točí velké peníze, a protože je pro lidi nepostradatelné, dalo by se očekávat, že se mu bude dařit. A možná se mu leckde i daří. Ovšem v České republice tomu tak nejednou zase až tak není. Kvůli tomu, že jsou zdravotnická zařízení v naprosté většině situací odkázaná na systém zdravotního pojištění, a tedy závislá na zdravotních pojišťovnách, i když možná nejen kvůli tomu, zde už po léta a stále více scházejí některé typy lékařů a ani s ostatním zdravotním personálem to není lepší. Mnoha lidem se nedaří najít si svého stomatologa nebo praktického lékaře, což je problém, který je všeobecně známý, a kdekomu chybí třeba i specializovaná péče, protože nejsou lidi. Mnozí ze zdravotníků přesluhují a odcházejí do penze, a ne vždy se za ně sežene náhrada, kdekdo jde radši pracovat do ciziny s vyhlídkou na lepší podmínky.
A jestliže mají běžní čeští pacienti se zdravotní péčí problémy, což teprve ti chudí! O pacienty bez domova, bez zdravotního pojištění či rovnou bez dokladů není ve zdravotnictví zájem, a to ať už jde o našince nebo cizince. Protože kdo zaplatí péči o ně? Obvykle nikdo. A zdravotnictví není charita. Bez ohledu na to, co to stojí.
A aby měli aspoň někteří z potřebných aspoň nezbytnou péči, provozuje třeba Armáda spásy v Praze a Ostravě dvě ordinace pro chudé, kam mohou přijít i ti, jež by s velkou pravděpodobností nikde nepřijali a neposkytli jim zdravotnickou pomoc. Ovšem je jasné, že ani v tomto případě nejde o nic výjimečného, i tyto ordinace patří k českému zdravotnictví, a tak i tyto mají jak personální, tak i finanční problémy. Ovšem navzdory tomu se chystá Armáda spásy otevřít ještě třetí podobnou ordinaci pro chudé, tentokrát v Brně. Pokud se tam sežene nějaký lékař.
A jak se to zaplatí, když Česká republika postrádá na zdravotní péči o bezdomovce dva miliony korun ročně a ministerstvo zdravotnictví se nepředá? Armáda spásy to chce řešit prodejem Ošetřenek v ceně 250 korun, tedy v přepočtu asi deseti eur. Díky čemuž může kdokoliv podpořit zdravotní péči o ty, kdo nemají dostupného nebo třeba žádného lékaře a jinde než v podobných ordinacích pro chudé jim nepomohou.
A je otázkou, jak dlouho potrvá, než nám odejdou i stávající doktoři kvůli systému státního pojištění do ciziny nebo půjdou do důchodu a budeme na takovou charitu odkázáni všichni.