České Velikonoce

Pamatuji se dosud na Velikonoce mého dětství. A nejspíše se na ně dosud budete pamatovat i vy, byť třeba i o dost mladší nebo naopak starší než já. Zřejmě dosud pamatujete, v jakém duchu se odehrávaly.

My jsme coby děti chodili po ulicích městečka od domu k domu, někdo jen ke svým příbuzným a známým, někdo ke komukoliv, zazvonili jsme, něco oddrmolili a dostali výslužku a šli dál. Nebo jsme s pomlázkami proháněli své spolužačky a kamarádky, případně jiné příslušnice ženského pohlaví, které se nám připletly do cesty. A tak dále a tak podobně.

Netřeba nyní popisovat vše, co provázelo naše tehdejší Velikonoce. Které jsme slavili coby tradici, již neumlčeli ani komunisté navzdory její „ideologické závadnosti“; pouze jsme si ji – jak velely tehdejší mravy – nespojovali s náboženstvím. Tedy pokud jsme se v budoucnu chtěli dostat na nějakou obstojnější školu a pak sehnat lepší práci.

Pomlázky se staly symbolem tehdejších Velikonoc. Za nás stejně jako před námi a ještě dlouho po nás. Velikonoce a pomlázky zkrátka patřily k sobě. Dodnes na tuto souvislost vzpomínám a jistě nejsem jediný.

Ovšem…

… je otázka, na jakou velikonoční tradici budou vzpomínat naše děti. Pokud tedy budou vzpomínat a pokud vůbec budou mít na co vzpomínat.

Protože Velikonoce posledních let…

Už nejednou v naší společnosti přece také zaznělo, že je ta pro moji a nejen moji generaci tradiční představa o Velikonocích ve své podstatě zrůdná a zavrženíhodná. Protože se prý přece nejedná v případě pomlázek o nic jiného než o… diskriminaci žen, dopouštění se násilí na těchto. Protože se takoví mužští koledníci používáním pomlázky vlastně dopouštějí týrání na základě genderu. A to je prý ohavné, jakkoliv osobně nepamatuji, že by námi tehdy vyšlehané ženy někdy protestovaly. Už jenom proto, že jsme měli z domova nakázáno to nepřehánět, ale spíše jen symbolicky poplácat. Ale jsou zkrátka lidé, pro něž je to něco odporného, někdy dokonce i sexismus. Jenž je třeba pranýřovat.

A ani tím to u nás ještě neskončilo. Protože u nás máme i rodící se „tradici“ další. O níž právě nyní informují i česká média, třeba https://zpravy.idnes.cz/policie-bezpecnostni-opatreni-samopaly-f0h-/domaci.aspx?c=A170412_134804_domaci_hro#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main. Onou novou „tradicí“ je, že…

… se přes Velikonoce vrátí do českých ulic těžce ozbrojení policisté se samopaly. Budou k vidění v ulicích měst i na všech českých mezinárodních letištích a jejich počet má dosáhnout více než pěti stovek.

A ani to by eventuálně nemuselo ještě být vše. Protože český ministr vnitra Chovanec sice neočekává tu potřebu, ale kdyby něco, mohla by být povolána coby posila oněch policistů i armáda, prý snad až šest stovek vojáků.

Zatímco my jsme se kdysi potulovali s pomlázkami po ulicích a vyhlíželi nějakou tu sukni s cílem ji poplácat, v současnosti vyhodnocovalo ministerstvo vnitra několik set takzvaných „měkkých cílů“, tedy míst, kde se veřejně srocuje více lidí a kde by se mohlo něco semlít. A po dohodě s provozovateli se tam budou přijímat rozsáhlejší bezpečnostní opatření.

Blížící se Velikonoce v Česku tak budou nově symbolizovány sice dosud (aspoň doufám) i pomlázkami, ale nejen těmi. Symbolem „nových“ Velikonoc budou… policisté s dlouhými zbraněmi a některá „technická opatření“, technické zábrany.

Úplně stejně jako naposledy o Vánocích, kdy policisté se samopaly hlídali trhy, obchodní centra a vybrané kostely. Protože prý prevence nikdy neuškodí, jak se na tom shodli čeští ministři vnitra a obrany s policejním prezidentem a zástupci tajných služeb.

Kvůli pochybným přivandrovalým existencím, jež si sem zvala, zve a zřejmě i bude zvát Evropská unie, se tak změní vybavení „koledníků“. A nemohu si pomoci…

… Velikonoce s pomlázkami mi byly přece jenom vždy milejší než Velikonoce se samopaly.