Moderní je neplatit…

… a to nejen ve smyslu nahradit šustění a cinkot peněz pípnutím nějaké té platební karty. Už po léta je stále více „in“ neplatit tak jaksi vůbec. Prostě si půjčovat, dělat dluhy a… a pak se uvidí.

Dělají to celé státy, a to nejen ty chudé, co nemají čím zaplatit, a není tedy zdánlivě ani důvod, proč by si měli prostí lidé počínat jinak.

Už nyní je v tomto ohledu v České republice dost zle. A má být ještě hůř. Možná dokonce daleko hůř. Protože se větší a větší podpory neplatičům dostává i z těch nejvyšších politických pater. Zatímco lidé s dluhy dříve byli ostudou a jak se říká „chodili kanály“, dnes…

Dnes třeba ve středu odsouhlasila česká vláda novelu insolvenčního zákona, který by měl lidem do budoucna více pomáhat zbavovat se dluhů (https://www.novinky.cz/domaci/428756-lide-se-maji-snadneji-zbavit-svych-dluhu-kabinet-kyvl-na-novelu-insolvencniho-zakona.html).

Zatímco doposud mají naději zbavit se svých nesplatitelných dluhů ti, kdo jsou ochotni žít za nejmenší možné peníze po předepsanou dobu, za kterou jsou zároveň schopni se souhlasem všech svých věřitelů splatit alespoň pevně danou část svých dluhů, mají si tak do budoucna dlužníci ještě polepšit.

Kdo si půjčí víc, než je schopen vrátit, a nechá si dluhy přerůst přes hlavu, měl by mít podle toho, co nově odsouhlasila česká vláda, možnost zbavit se svých dluhů ještě výhodněji a efektivněji. Ten, kdo je schopen splatit během tří let aspoň polovinu svých dluhů, by měl projít tříletým osobním bankrotem, po dobu kterého by živořil, a pak by byl opět čistý jako lilie. Kdo je schopen splatit aspoň třicet procent svých dluhů během pěti let, by měl být zbaven veškerých svých dluhů během onoho pětiletého krušného období. A kdo by nebyl schopen ani toho?

Ten by měl být po sedmi letech osobního bankrotu, tedy skromného života a třeba i jen pouhé „snahy splácet pohledávky“, zbaven svých dluhů. I kdyby nakonec z těchto dluhů třeba nezaplatil zhola nic.

Tento nápad ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který musí být ještě schválen Sněmovnou a Senátem a podepsán prezidentem, má údajně pomoci lidem, kteří se dostali do velmi složité a neřešitelné situace, kdy své dluhy nikdy nemohou splatit, a kteří by tak jinak byli jednou provždy „odepsáni“. Díky takovémuto smazání dluhů by měli mít šanci po patřičném počtu chudých let zase začít nový život, bez ohledu na to, jaké dluhy dříve nadělali. Má se pomoci dlužníkům… a ti, kdo jim půjčili, mají rezignovat na naději, že by půjčené peníze ještě někdy uviděli. Neměli přece být tak hloupí a půjčovat někomu, kdo se nakonec ukázal být nesolventním.

Sice už se opakovaně ozvala opozice, podle níž půjde často o způsob, jak zneužít zákon k podvodům a obohacení se na úkor jiných, ovšem vláda si, jak vidno, stojí za svým. Že se musí dát předluženým lidem šance na návrat do života. I tito dlužníci mají vidět pomyslné světélko na konci tunelu. A co je vládě do věřitelů, do těch, kteří někomu půjčili své jmění, jež už nikdy neuvidí!

A mě tak napadlo… Páni ministři, co kdyby mi někdo z vás půjčil ZE SVOJÍ VLASTNÍ KAPSY dejme tomu dvacet milionů? Ze svého platu bych vám za sedm let odříkání vrátil necelý milion a zbytek už byste tedy nějak oželeli…

Co myslíte, vážení čtenáři, který z našich ministrů mi za těchto podmínek půjčí?