Český stát se snaží a proto hledá a hledá. Konkrétně v tomto případě hledá majitele asi dvou set tisíc českých nemovitostí, u nichž doposud není jasné, komu patří, doposud se nepodařilo identifikovat jejich vlastníky (https://zpravy.aktualne.cz/finance/rozvoj-obci-casto-brani-parcely-s-neznamym-majitelem-urad-hl/r~d05aeb1cebe711e884f6ac1f6b220ee8/).
Jde převážně o pozemky, tři procenta z uvedených nemovitostí jsou ale i stavby. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových od letošního září aktivně hledá především majitele 50.395 položek zapsaných v katastru nemovitostí na nedostatečně identifikované vlastníky, což je nesrovnatelně větší píle než kdy dříve. Přesněji od roku 2014, od kterého běží lhůta, jež vyprší na konci roku 2023.
Kdo se během této lhůty o tyto nemovitosti nepřihlásí, ztratí na ně nárok, takové nemovitosti prý propadnou státu.
Zmíněný úřad se zajímá především o ty z uvedených nemovitostí, které svou bezprizorností brzdí rozvoj obcí a krajů. Pátrá po majitelích, kteří se prý vesměs sami nepřihlásí. Protože o existenci takového majetku často ani nevědí. Konečně se tím čistí katastr nemovitostí, konečně se řeší problematika nemovitostí, jež často brzdí rozvoj obcí při výstavbě infrastruktury.
Což je skvělé.
Totiž vlastně což by bylo skvělé. Kdyby…
Kdyby výše zmíněný úřad ve dvanácti procentech případů nakonec nedospíval k poznání, že je prošetřovaná nemovitost… ve vlastnictví státu.
Tedy že každá řádově osmá nemovitost, u níž není majitel znám a jež vadí v rozvoji země, patří právě státu. Státu, který nyní tak usilovně hledá vlastníky. Aniž by zjevně tušil, že v každém osmém případě hledá sám sebe.
Skvělý správce majetku všeho svého lidu, že?