Kam příští rok na dovolenou?

Až do letošního roku jsem měl v této otázce vždy jasno. Dovolená? Jednoznačně Jihoafrická republika. Nic jiného mi od počátku tohoto milénia snad ani nepřišlo na mysl. Byť jsem se v této otázce přece jenom postupně vyvíjel.

Poprvé jsem tam byl v roce 2001. V době pro mne předinternetové, kdy jsem o této zemi nic nevěděl. A tudíž jsem se věru bál, co mi tam možná ti černí sedm let po pádu apartheidu udělají, zda to tam pro mne coby bílého bude vůbec k životu.

Načež jsem byl již záhy přesvědčen o tom, že jsou tam lidé hodní. I ti černí, i na mě. Snad proto, že jsme si nikdy navzájem nic neudělali, snad prostě jen tak automaticky.

V čemž jsem se utvrdil i při mých dalších patnácti pobytech v této zemi. Že jsou tam lidé hodní a pranic nevadí, že jsem tak bílý, až mezi nimi nejednou vysloveně svítím.

Ovšem…

Ač tam na mě byli všichni hodní i před nemnoha dny, kdy jsem tam byl naposledy, přece jenom se už od návratu začínám poněkud bát. Pomalu začínám trnout stejně jako před mojí první cestou do oněch končin před sedmnácti lety.

Protože to k mému sluchu dolehlo už loni a doléhá to ke mně stále častěji a intenzivněji. To, co proniklo opakovaně už i do našich médií, třeba na https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/479408-jizni-afrika-miri-k-vyvlastnovani-pudy-bez-nahrad-vetsinou-ji-vlastni-bila-mensina.html.

Populisté, komunisté a (neznámo vlastně, proč právě tak nesmyslně se nazývající) Bojovníci za ekonomickou svobodu v tamním parlamentu prosadili… vyvlastňování půdy bělošských farmářů bez náhrady. A myslí to zjevně vážně, soudě třeba podle toho, kolik bílých farmářů už tam prý bylo zavražděno, nebo podle toho, že už Austrálie nabídla podobně postiženým farmářům azyl u sebe doma. A to Australané po imigrantech rozhodně nijak zvlášť netouží, jak známo.

Jihoafrický parlament už rozhodl a nový jihoafrický prezident podepsal a plánuje tento dodatek k ústavě prosadit. Navzdory tomu, že mají Jihoafričané v bezprostředním sousedství v Zimbabwe ukázkový příklad toho, kam přesně tohle vede – k totální destrukci celé ekonomiky.

Ale Jižní Afrika zkrátka hodlá vyvlastňovat půdu bez kompenzací (bílým) majitelům. A to právě nyní, v době, kdy ve zmíněné zkrachovalé Zimbabwe téměř škemrají, zda by se tam jejich původní bílí farmáři nechtěli náhodou vrátit a pomoci uvést vše do téměř původního stavu. Aby tam dost možná nepochcípali hlady.

Jižní Afrika tak zřejmě sebere bílým farmářům jejich půdu. Tedy většinu půdy, jež v JAR je, protože většinu jí vlastní právě bílí.

Podle prezidenta už zbývá jenom vyřešit, za jakých podmínek se která půda bude vyvlastňovat. Protože „je to ve veřejném zájmu“ a „má se to provést tak, aby nebyla ohrožena soběstačnost země“. Má se tím „podpořit rozvoj ekonomiky“, „zvětšit zemědělská produkce“ a „zajistit potravinová bezpečnost“, má se tím snížit vysoká nezaměstnanost.

Chudí jihoafričtí černoši už leckde nečekají, prohlašují, že je současná pozemková reforma příliš pomalá, útočí na bílé farmáře a zabírají ladem ležící půdu. A zatímco se od května 2016 dodnes vyvlastňuje „ve veřejném zájmu“ jen některá půda a je za ni poskytováno odškodné (závisející však výhradně na libovůli státních úředníků), má být nyní postup „v rámci konstituční demokracie“ ještě razantnější.

Prý aby bylo dosaženo spravedlnosti. Jak říká třeba tamní prezident Ramaphosa. Který označuje nerovnoměrnost ve vlastnictví půdy jako „prvotní hřích“ v zemi. A argumentuje zdánlivě logicky. Bohužel však vskutku jenom zdánlivě; protože se současně týmiž slovy i sám usvědčuje ze lži.

„V roce 1913 byl totiž schválen zákon, který neumožňoval černochům kupovat nebo si pronajímat půdu“ a „od pádu apartheidu v roce 1994 bylo předáno černošským zemědělcům jen deset procent půdy bílých vlastníků, což je méně, než vláda slibovala“.

Přišli jste na to, co se mi na zmíněném názoru nelíbí? Nejspíše ano.

Černoši mají nyní dostat půdu, kterou si v minulosti nesměli koupit. A kterou si tak v minulosti koupili běloši. Půdu, kterou si tenkrát nesměli kupovat, mají nyní dostat zřejmě zadarmo, a tato se má bez náhrady sebrat těm, kdo si ji v minulosti koupili. Za své vlastní peníze.

Upřímně řečeno, mne osobně potravinová bezpečnost Jižní Afriky zase až tak nepálí. Já tam budu mít vždycky dost peněz na to, abych si v kamenných obchodech případně v nouzi nejvyšší podobně jako movití lidé v Zimbabwe koupil nějaké ty konzervy dovezené třeba z Austrálie, Asie nebo Evropy. To není zase až takový problém.

Ale navzdory tomu…

… to, co jsem uvedl, nepovažuji za férové. Protože se domnívám, že v současnosti, kdy je apartheid dávnou minulostí a všichni jsou si z pohledu zákona (nerad dodávám, že v praxi nejednou jen relativně) rovni, by nemělo připadat nějaké vyvlastňování v úvahu. Bílí si koupili půdu dřív a dnes už nic nebrání tomu, aby si ji od nich koupili i černí. Za adekvátní cenu.

Ne aby tam zaváděli komunistické manýry, s nimiž máme neblahou zkušenost z minulosti i my.

Nyní mi Jižní Afrika ukazuje to, co mi v minulosti nikdy neukazovala. Svoji skutečně nevlídnou tvář.

Kvůli níž jsem si už nyní položil v titulku zmíněnou otázku. Kam příští rok na dovolenou? Posedmnácté do Jižní Afriky? Nebo…

Botswana, Svazijsko či Lesotho už také zrušily vše, co mi dříve v jejich případě komplikovalo můj tradiční zvyk „jenom vzít pas a peníze a hrrr do Afriky“.

A než pohodlný jihoafrický „komunismus“, to možná radši budu tahat plastové láhve z obchodu v zemích, kde nemají pro našince pitnou vodu z vodovodu.