Ve Švédsku nastávají leckomu smutné časy. Tamní politici to sice zřejmě mysleli dobře, jenže vyrobili paskvil, jenž bere mnoha lidem jednu (ne-li dokonce jedinou) radost života, tu, již si mohou dopřávat všichni bez rozdílu, bohatí stejně jako chudí, hezcí stejně jako oškliví, zkrátka takoví stejně jako makoví.
Rozhodnutím švédských poslanců (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/473037-sex-bez-vyslovneho-souhlasu-je-znasilneni-rozhodli-svedsti-poslanci.html) se stává v této severské zemi počínaje letošním prvním červencem jakýkoliv sex bez výslovného souhlasu obou partnerů znásilněním nebo sexuálním zneužitím z nedbalosti, za což hrozí až čtyři roky za mřížemi.
Stačí, když jeden z partnerů nedá výslovný souhlas k tomuto obcování, a je zle. Že se tento zjevně nebránil, že byl „pasivní“, to nebude hrát žádnou roli, pasivita se nerovná souhlasu.
Každý je svého štěstí strůjcem, jak se říká, a tak se bude muset každý ujistit, že „je druhá osoba připravená“, že skutečně souhlasí. Takový souhlas prý sice bude podle zákona stačit i v ústním podání, podle advokátů je však nejlepší nechat si ho stvrdit písemně. Protože co je psáno, to je dáno, a co není na papíře, to jako by nebylo, to se může v tomto případě stát pouhým tvrzením proti tvrzení.
Takže si lidé ve Švédsku možná začnou navzájem podepisovat formuláře obsahující souhlas se sexuálními hrátkami. Milenci stejně jako manželé stejně jako náhodné známosti,… prostě všichni. Protože sex bez souhlasu bude pěkně „vo hubu“. A nic přitom nebude znamenat, že při něm nedojde k žádnému násilí či jinému ohrožení.
Tak to odsouhlasilo 257 tamních poslanců, řádově sedminásobek těch, kteří byli proti. Čímž to hasne.
Mne až doposud Švédsko nijak extra nepřitahovalo, nikdy jsem tam nebyl. Napřed to byla pro mě země příliš vzdálená a nedostupná, později naopak příliš blízká a neexotická a nakonec jsem si jeho návštěvu schovával až na stará kolena, až už cesty do větších dálav budou nad moje síly.
Ale nyní vážně nevím, jestli se tam ještě někdy podívám. Protože by to bylo organizačně možná daleko náročnější než moje tradiční cesty do Jižní Afriky.
Nerad bych tam riskoval kriminál a proto… Proto už v předstihu sháním tlumočníka do a ze švédštiny. A to raději hodně dobrého tlumočníka.
Jenž by mi dokázal sestavit právně naprosto dokonalý formulář o tom, zda dotyčná souhlasí, se seznamem toho, co, jak dlouho a s jakou intenzitou a frekvencí s ní smím provádět, kdy a kde.
Plus bych potřeboval, aby tentýž tlumočník po celou dobu aktu seděl ve střehu vedle naší postele a včas mě upozornil na možné změny. Protože kdyby dotyčná najednou řekla něco jako „Gör inte!“, nerozuměl bych jí.
A rázem bych měl na krku znásilnění. Jak rozhodli švédští poslanci. Možná sice s těmi nejlepšími úmysly, ale…
… ale přece jenom raději zase poletím do Afriky. Kde se dá vždycky nějak domluvit i s těmi, s nimiž se člověk nedomluví. Kde takový písemný souhlas nežádají a přinejmenším ještě hodně dlouho žádat nebudou. Protože kdyby ano, vzali by tam na takové poslance minimálně ti méně gramotní a negramotní klacky či mačety.