Ako odznelo včera v rozhovore pre Parlamentní listy odkaz Vácalva Havla je varovaním aj pre dnešnú politickú scénu: „Jeho éra je varovaním na čo všetko sa ambiciózny intelektuál dokáže prepožičať. Najmä, keď má toľko masla na hlave ako Havel – nacistická minulosť rodiny, notorické klamstvo, pózerstvo, farizejstvo, slávybažnosť, chamtivosť, alkoholizmus, děvkařství bezohľadné k jeho prvej aj druhej žene, keďže to vôbec neskrýval, naopak… Mimochodom, má to aj presah na Slovensko. Veď ak sa cudzím záujmovým skupinám podarilo cez tajné služby a nimi inštruované médiá vyfabrikovať mýtus z tak morálne skorumpovaného klamára, akú ľahkú prácu mali pri prostoduchej Čaputovej…“
Viac nájdete tu: https://tulacky.net/rozhovor-jana-hovorku-s-autorom-knihy-gustavom-murinom-pre-parlamentni-listy-dna-3-2-2026/
A tu je jedna z mnohých epizód toho varovania v knihe „Od Havla po Pavla – život ve lži“:
To, že Havel měl ženy spíše pro ujištění svého mužského ega, svědčí také jeho poslední aféra. Už když byl tělesná troska, začal si s podstatně mladší autorkou Irenou Obermannovou. Zopakoval přitom historickou anekdotu z dob Napoleona o jistém pařížském boháči, který si, už sám nad hrobem, předcházel mladou herečku. Ta dlouho odolávala, ale zavalena dárky, nakonec mu poslala vzkaz: „Přijďte, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl.“ Tak jí odepsal: „Pokud o tom nemá nikdo vědět, tak to nemá cenu.“ Jenže ambiciózní Obermannová chtěla, aby se o její „službě“ vlasti a Havlovi vědělo. A on jí to umožňoval, protože jeho prezidentská limuzína s ochrankou parkovala nepokrytě před domem, kde Obermannová bydlela. Dokonce ho dovnitř pouštěla i sousedka, která dosvědčila, že se stěží šoural. Obermannová ten tristní stav popsala slovy: „Jsi maličký, drobounký. Jsi věchýtek. Máš svraštělou kůži a visí na tobě, jak jsi hubený. Jak jsi starý. Jsi dítě. Největší Čech.“ Mohla rovnou napsat – chlípný dědek bez kousku soudnosti. Do té doby byl hospitalizován 17-krát, absolvoval 2 vážné operace a v nemocnicích strávil 230 dní. Tak jaký milenec? No, přece dětinsky teatrální! Kritici ohodnotili erotické scény v její knize jako nejhorší v české spisbě. No, vždyť taky, co mněla napsat na Havlův milenecký výkon, který nazvala „tramtará“? Obermannová se přiživila na slavném jménu vzpomínkovou Tajnou knihou. Neměla ani tolik vkusu, aby s tím počkala po jeho smrti, tak jako Vodňanská. Mnozí ji to vyčítají (nejvíc, pochopitelně, nekritičtí havlomilové), ale proč vlastně? To přece bylo zákonité „bolestné“ za to jak posloužila sklerotickému proutníkovi k iluzi, že je v posteli ještě k něčemu dobrý. Jenže mu udělala v posledních měsících ze života peklo, což zhoršilo jeho beztak chatrný zdravotní stav. A naštvalo jeho zákonitou chůvu Dášu. Ta musela navíc řešit trapnou situaci, kdy jako veřejně zhrzená manželka podstoupila nerada účast na jeho okázalých oslavách 75. narozenin. Nakonec to docela uhrála – přišla na oslavu bez něj s maminkou a odešla také bez něj. Jenže Obermannová nedala pokoj a prohlásila, že Havel byl zbabělec, který se nedokázal přiznat ke svým avantýrám: „Podle jakýchsi pokryteckých předpisů hrdina zbabělcem být nemůže. Jenže on zvládl obojí – byl současně hrdina, i zbabělec. Byl to člověk plný rozporů a nevím, proč by se o tom mělo mlčet.“ Havel si ten skandál dlouho „neužil“. Zakrátko zemřel, ale možná spokojen s image „věčného milence“. Podle jeho bývalé dlouholeté milenky Vodňanské se ještě měsíc před svou smrtí na oslavě 75-tin hrdě čepýřil, když mu tu aféru s Obermannovou připomněla. Nad hrobem se rozhodl převtělit s dramatika na herce v roli Dona Juana. A se vzniklou iluzí byl zjevně spokojen.
.jpg)
.jpg)
