Bez příjmu potravy bychom moc dlouho nevydrželi. To je známá věc. A protože je tato pro nás nezbytná, není to jenom věc nás samotných. Potravinám a jejich ceně a kvalitě se tak zákonitě věnují i politici, ty české nevyjímaje. A z nich logicky v první řadě ten, kdo je nejvyšším v tomto oboru, tedy ministr zemědělství.
Tento pán chce pochopitelně to, co si přeje každý z jeho poddaných. Aspoň podle jeho slov by měly být v Česku potraviny levné a kvalitní. Což je jasné. Přece nebude říkat pravý opak! Ale pokud pak jde o jeho vize, jak toho dosáhnout, dá se bohužel říci, že si sám odporuje. Protože to, co propaguje, je vlastně pravým opakem toho vyřčeného.
Podle zmíněného ministra zemědělství by měly být v Česku potraviny především domácího původu. Čehož by se mělo dosáhnout tím, že se bude označovat země původu zde prodávaných potravin a že se budou podporovat domácí výrobci. A kdyby to nestačilo, měli by mít místní výrobci direktivně stanovenou minimální kvótu, minimální podíl, který by měli na českém trhu mít.
Současně by prý měli obchodníci nabízet potraviny za výhodné ceny. A pokud by to nešlo po dobrém, měla by nová vláda monitorovat výši marží u základních potravin a ceny prý případně neupřesněno jak legislativně upravovat. Takže by se měli obchodníci v zájmu zákazníků uskromnit.
Ovšem je tu problém. V Evropské unii je jednotný a dost svobodný trh. A kvóty na potraviny tak nelze prosadit.
Označení země původu pak nemá prakticky na nic vliv, to je jenom informace navíc, která nic neovlivní.
A že by stát zasahoval do podnikání obchodníků, tedy do toho, jaké příjmy z toho mají? To je v tržním hospodářství nemyslitelné. A kdyby se to udělalo a přehnalo, kdo ví, zda by tu zbyl někdo, u koho by se dalo normálně nakupovat.
Takže se pan ministr stará, aby se Češi měli dobře. Aby si za své peníze mohli dovolit dostatek kvalitních potravin. Jenže dosáhne-li něčeho, pak bohužel jen pravého opaku.
.JPG)
.jpg)
