Havel podliehal cigaretám, alkoholu a milenkám. Ale zo všetkého najviac miloval – peniaze. Tento vyznávač „života v pravdě“ v túžbe po absolútnej moci bohapusto klamal na mnoho spôsobov, ale najväčšiu lož vyslovil v televíznom rozhovore krátko pred tým, ako tohoto údajne zásadného anti-komunistu zvolil starými komunistami ovládaný parlament (?!). Havel tvrdil, že nestojí o žiadne majetky po predkoch a keďže tí kolaborovali s nacistami, žiadne ani nemal dostať. Ale len čo sa usadil na Hradčanoch, obrátil a mohutne zbohatol na reštitúciách.
Ale největší rozruch na veřejnosti vyvolal jeho kšeft s polovinou paláce Lucerna na Václavském náměstí. Při tomto prodeji se rozhádal s vlastní rodinou i se spolupracovníky, kteří upozorňovali, že zde již překračuje své vlastní veřejně deklarované morální zásady.
Kauza Lucerna-Chemapol
Jak napsaly Lidové noviny: „Počátkem roku 1997 se Václav Havel rozhodl prodat svou polovinu pražského paláce Lucerna. Část lukrativní nemovitosti nakonec za 200 milionů korun odkoupil už tehdy velmi zadlužený Chemapol. O tuto půlku Lucerny přitom velmi usilovala také prezidentova švagrová Dagmar. Havel se však zachoval jako malé uražené dítě – chtěl svých 200 milionů.“
Chemapol vedl bývalý agent StB Junk. A když na to tiskový tajemník Špaček upozorňoval prezidenta Havla, ten třískal do stolu a vykřikoval, že to je jeho lekce proti českému „čecháčkovskému pokrytectví“. Přitom ignoroval předkupní právo svého bratra, resp. jeho ženy. Havel v TV dokumentu Pavla Kouteckého Občan Havel tvrdil, že se snadno obhájí, protože to prý byla jediná cesta, jak Lucernu dát do rukou někomu, kdo ji zrekonstruuje (rukojmi.cz): „Mám hodně důvodů domnívat se, že Chemapol má prostředky na záchranu Lucerny, která je dnes v havarijním stavu a vyžaduje rychlé investice v řádu několika stovek milionů korun, a že má v úmyslu s tímto pražským palácem naložit přesně tak, jak si myslí, že je to správné. Totiž udělat z něj jedno z nejdůležitějších pražských společenských, kulturních a obchodních center…“
Je to opravdu bizarní představa, jak mohl Chemapol (i kdyby nekrachoval) zachránit celou Lucernu, když po Havlovi získal jen její polovinu?! To se opravdu jen naivně mýlil, nebo při vidině balíku peněz vědomě lhal? Protože (rukojmi.cz): „Jak pravil jeden z vrcholových manažerů Chemapolu: “Už když jsme Lucernu od Havla kupovali, věděli jsme, že ji zanedlouho prodáme nejspíše jeho švagrové. Václav Junek viděl jen velkou výhodu; tím, že Havlovi s Lucernou pomůžeme, změní prezident i další vlivní politici pohled na Chemapol, na který se všichni dívali skrz prsty jako na nějakou estébáckou organizaci…” Spory kolem Chemapolu a Lucerny se prostě staly příkladem morálního marasmu společnosti… A skutečně; prezident Havel poté, kdy obdržel 200 milionů korun, začal všude Chemapol chválit a bránit jeho šéfa Václava Junka, kterého Ministerstvo vnitra označilo za nedůvěryhodného podnikatele, protože spolupracoval před rokem 1989 s StB. Havel měl v té době větší zájem hovořit o Chemapolu, než o NATO či filozofické otázce bytí. A jen prohlásil: “Chemapol je pilířem české ekonomiky.”…“
Manželka Havlova brata to dala k soudu, protože obešel její předkupní právo jako majitelky druhé poloviny Lucerny, ale neuspěla. A tak se stalo, co prozradil již zmíněný manažer. Žádná chemapolová rekonstrukce se nekonala (Lidové noviny): „Rok se s rokem sešel a Chemapol Group zkrachoval.“ Takže zkrachoval Havlem vyhlašovaný „pilíř české ekonomiky“?!!
A tak (Lidové noviny): „Konkursní správce Chemapolu Lucernu v roce 1999 prodal prezidentově švagrové. Ta však za ni zaplatila jen tržní cenu 145 milionů korun. Havel dostal od Chemapolu o 55 milionů korun víc. To se dá nazvat prezidentovým podílem na vytunelovaných českých bankách. Takže jedna z nepříjemných otázek pro Václava Havla zní: Kdy tyto peníze vrátíte státu?“
Břetislav Olšer připomíná: „Chemapol v roce 1999 zbankrotoval. Zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů. Kam ty peníze zmizely?“
Legendární písničkář Karel Kryl svými skvělými písněmi demaskoval komunistické papaláše. Ale i po listopadu 1989 mu zůstal kritický pohled a ten ho od prvotního nadšení Havlem (od kterého čekal nějakou funkci, ale ten mu jen vzkázal „jdi a zpívej“) dospěl ke znechucení, které vyjádřil verši:
„Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,
zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,
král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,
pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.“
.jpg)
.jpg)
.JPG)
