… a dnes za obeťami tej okupácie roní prezidentské slzy. No pri tej príležitosti si ako bývalý komunista a bývalý rusofil nezabúda kopnúť do Rusov, hoci okupáciu previedli sovietske vojská za hojnej účasti Ukrajincov. Takto si ten “vodičský ku kariére” za komunistov vymodlikal:
„Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii. Tato činnost rodičů jakož i jejich názory a debaty v této oblasti přirozeně ovlivňovaly mé sourozence i mě. Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace.“ Pripomeňme, že k „správnému náhledu na svět“ patrili aj odmietanie všetkého západného a „triedna nenávisť“ (áno, v komunistickom slovníku bola nenávisť samozrejmosťou). Nenávisť k NATO ako „nástroju kapitalistického imperializmu“ bola tiež samozrejmosťou a mladý Pavel sa k nej hrdo hlásil.
„Nejvíc dojmů ve mě zanechala měsíční cesta po Sovětském svazu, kterou jsme v roce 1978 podnikli autem na pozvání našich přátel. Byla pro mě otevřenou učebnicí v praxi a plně odpovídala mým představám o dovolené.“ Tu už môžeme hovoriť o fanatizme, pretože každodenný život v Sovietskom zväze bol stálym bojom o prežitie a životná úroveň tu bola podstatne nižšia než vo vtedajšom Československu. To dokázal prehliadnuť len „zavilý komouš“, pre ktorého bol jediným žiarivým vzorom práve ZSSR. Už o dva roky mladý Pavel zamení tento vzor „na večné časy a nikdy inak“ bez ujmy na jeho komunistickej uvedomelosti, za USA ako jeho nový „jediný vzor a nikdy inak“…
„Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu. Členem strany, podobně jako členem výboru ZO KSČ jsem poměrně krátkou dobu a zatím sbírám zkušenosti, učím se na úspěších i problémech naší organizace i formách stranické práce.“
A táto ďalšia pasáž je zvlášť „vriťolezná”: „O politických otázkách diskutuji nejen s kolegy v práci, ale někdy také doma s manželkou, především v reakci na nějakou zajímavou zprávu v novinách nebo v televizi.“ Tento mladý Pavel si berie komunistickú politiku aj do manželskej postele?! Pozoruhodnejšie ale je, kde ten Pavel prišiel v šedi komunustického spravodajstva k tým zaujímavým správam?
„V současné době si nejvíce hrdosti zaslouží iniciativa, zodpovědnost a pružnost Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, se kterou předkládají světu mírové návrhy všeho druhu, dále způsob řešení problémů v sovětské společnosti, který přebírají i ostatní země socialistického tábora.“ Kto tú dobu zažil, nemôže uveriť tomu, že bol niekto schopný spliesť takéto ideologické „bláboly“.
„Z úspěchů naší republiky si nejvíce vážím poměrně vysoké životní úrovně naší společnosti a faktu, že se nám podařilo vyrovnat platební bilanci se Západem.“ Ale tie státisíce občanov Československa, ktorí utiekli na Západ, tento „raj na zemi“ akosi prehliadli…
Na záver si vychutnajte tento svojský komunistický slovník: „Pojem socialistický způsob života konkretizuji na své podmínky následujícím způsobem: Pracovat svědomitě a efektivně, dosahovat dobré a výtečné výsledky ve všech oblastech, iniciativně a samostatně přistupovat k řešení problémů, navést dobré a konstruktivní pracovní vztahy s nadřízenými i podřízenými…“
Nemal to z vlastnej hlavy (seznamzpravy.cz): „Oba Pavlovi rodiče byli dlouholetými členy KSČ, otec Josef Pavel navíc rovněž voják z povolání, a to ne ledajaký. V ČSLA byl na různých funkcích a v různých posádkách od roku 1953, od roku 1973 působil po mnoho let v Táboře na tamním Velitelství Západního vojenského okruhu. Na konci 80. let se o něm píše jako o plukovníkovi…“ A to u Pavla zrejme rozhodlo (seznamzpravy.cz): „Právě jeho otec, vojenský zpravodajec, byl pro něj už od dětství zjevně zásadní autoritou a vzorem, s nímž podle vlastních slov i často diskutoval o aktuálních politických otázkách.“ A tu je zjavne aj zdroj tejto neuveriteľnosti, ako to sám potvrdil vo svojom úlisne pro-komunisticky formulovanom životopise (seznamzpravy.cz): „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto 1968. Tehdy u nás byli na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace.“ A to ako státisíce občanov Československa pre svoje morálne postoje trpelo, boli vyhadzovaní z práce, spoločensky degradovaní a mnohí aj ušli komunistickej tyranii, mladému Pavlovi akosi ušlo. O to neuveriteľnejšie je, že deti týchto prenasledovaných režimom o tri desaťročia neskôr tohto komunistického „patolízala“ zvolili za prezidenta Českej republiky, ktorý by mal byť predovšetkým etalónom morálky?!
Viac v chystanej knihe “Od Havla po Pavla: Život ve lži.”
.JPG)
.jpg)
