Dosud si poměrně dobře pamatuji dobu svého dětství, kdy jsem byl stejně jako ostatní děti z okolí vychováván. Obvykle mými rodiči, ale klidně i jinými lidmi, protože na maloměstě znal kdekdo kdekoho, a tak jsme pociťovali, že na nás nejsou naši rodiče nikdy sami. Když se stala nějaká nepravost, někdy jsme si to slíznuli a nejednou na nás někdo žaloval a pak jsme si to rovněž slízli. A i když jsem byl hodné dítko, i já jsem měl tu čest dostat někdy za ucho nebo na zadek.
Nepřipadalo nám na tom vlastně nic divného. Když jsme dělali něco špatného, vesměs jsme věděli, že se to nemá dělat, a tak jsme chápali i to, že když jsme byli přistiženi, zasloužili jsme si trest. A nejednou jsme byli dokonce rádi, když nás někdo plácnul, namísto aby žaloval rodičům, kteří by nás vychovávali spíše psychologickými metodami. Když jsme jednu schytali, hned jsme věděli, za co. A pomyslný dluh byl vyrovnán.
Ovšem to už dávno není zase až tak běžné. I dnes dostanou naše děti leckdy na zadek, jsou plácnuty přes ruku, kterou dávají tam, kam nemají, občas dojde i na nějaký pohlavek. A určitě jsou i závažnější tělesné tresty. Ale i když jsou tyto pro normální našince v případě přiměřenosti něčím poměrně běžným, prý to tak být nesmí. Podle ministerstva spravedlnosti je trestání dětí nepřijatelné, a to jak fyzické, tak i psychické. Děti prý nemají být trestány a uvedené ministerstvo to chce dokonce uzákonit.
V českém občanském zákoníku by tak mělo jasně stát, že je trestání dětí nepřijatelné. Ale má prý jít o takzvané apelativní vyjádření a nemá to znamenat kriminalizaci nebo trestání trestajících rodičů. Fyzické a psychické trestání dětí tedy nebude zakázáno, jen se napíše, že je bití dětí společensky nepřijatelné. Protože jsme jednou z posledních zemí Evropské unie, která to takto nedeklarovala, která takto nepotvrdila třeba Úmluvu OSN o právech dítěte.
I nadále tak bude platit, že lze takové výchovné prostředky použít jen v míře přiměřené okolnostem, tak, aby to neohrožovalo zdraví, rozvoj a lidskou důstojnost dítěte. Ale trestat se za to nebude. Snad i jenom proto, že by jinak skončilo ve vězení 63 procent Čechů, kteří někdy nějaký ten tělesný trest použijí.
Budeme to mít zapsané v zákoníku, ale trestat se za to nikdo nebude. Což je jen dalším důkazem toho, jak nemají čeští politici zřejmě nic na práci. Když mohou vymýšlet takové zbytečné paskvily, zatímco děti se stávají těmi, jichž se musí společnost stále častěji bát. Hlavně v případech, kdy tyto včas nedostaly pořádných pár facek, po kterých by si pamatovaly, co se dělá a co ne.