Než začaly letní prázdniny, byla v České republice situace v souvislosti s koronavirovou pandemií pomalu tragická. Počty nakažených se tu dnes a denně pohybovaly v řádech tisíců, ba ani patnáctitisícová hranice nebyla ničím neobvyklým. Prostě tu bylo zle a lidé se museli v mnoha různých ohledech omezovat, aby se zabránilo šíření oné nemoci.
Pak začaly letní prázdniny a čas dovolených. Lidé toužili konečně po větší svobodě a cestování a vláda jim to dopřála. Nebyl důvod jim to nedopřát. Počty nakažených totiž náhle překvapivě významně poklesly, a navzdory tomu, že se lidé testovali kvůli cestování zřejmě ještě víc než předtím a bylo tak tedy pravděpodobné, že se odhalí i bezpříznakové případy, šlo náhle jenom o pár stovek lidí denně. Což byla skvělá informace, vedoucí k určitému rozvolňování.
Po prázdninách se děti vrátily do škol a začalo se tu testovat. A na pracovištích jakbysmet. Výsledek? Čísla zůstávala rekordně nízká, počty nakažených vypadaly docela optimisticky.
V první třetině října přišly parlamentní volby. A pandemická situace byla stále dokonalá, pořád tu byly jen nějaké ty nepočetné stovky infikovaných.
Teď utekly tři týdny od oněch voleb. A najednou je zase zle, najednou má Česká republika opět tisíce nakažených a blíží se oné úrovni šíření nemoci, jaká tu byla v prvním půlroce, kdy se kvůli ní zavíraly školy a zakazovalo nebo omezovalo kdeco. A vypadá to pesimisticky.
A mne tak napadl recept, jak nad koronavirem zvítězit.
Kdybychom v Česku pořádali volby každou chvíli, byl by s koronavirem zanedlouho amen.
Nebo že by ta hezká letní a předvolební čísla souvisela jenom s tím, že by se lidi stejně o prázdninách nenechali zavřít doma a někdo by ještě mohl namítnout, že předchozí vládní garnitura s koronavirem vlastně nic nenadělala, a tak se ty statistiky dočasně poupravily k lepšímu?