Evropská komise se rozhodla postavit Českou republiku před evropský soud za to, že odmítla přijímat jí vnucenou kvótu migrantů.
Čeští politici se hrdě bili v hruď, že v žádném případě nedopustí, aby byl jejich lid ohrožován či vysáván pochybnými přivandrovalými existencemi, jež nelze bezpečnostně prověřit, a nyní…
Nyní se najednou opět ukazuje, čím čeští politici ve skutečnosti jsou.
Velice tvárnou rosolovitou hmotou, měl-li bych je přirovnat k něčemu, co je připomíná.
Protože ve chvíli, kdy se stalo zjevným, že by stát mohl přijít o peníze a čeští politici o možnost je rozhazovat, náhle počínají obracet (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/federalizace-evropske-unie-bude-jeji-krasny-epitaf-mysli-si/r~476c3c16ddab11e7adc2ac1f6b220ee8/).
Končící ministr zahraničí Lubomír Zaorálek náhle počíná veřejně věřit, že se s těmi, s nimiž jsme se nebyli schopni dohodnout, dohodneme. Že najdeme konsensus s těmi, kdo nás přehlasovali a kdo po celou dobu trvali na tom, že máme migranty povinně brát, děj se co děj.
Podle pana Zaorálka by prý nyní mohlo stačit, kdybychom v České republice přijali dejme tomu mizerných pár desítek uprchlíků. Stále je prý ještě „půda pro dohodu“, pořád je prý ještě čas, protože sepsání žaloby a rozhodnutí soudu potrvá možná i několik let a za tu dobu se dá s Evropskou unií dohodnout. Třeba právě na přijetí několik desítek migrantů, což by mohlo Evropskou unii uchlácholit.
Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička pak sice dosluhující vládu kritizuje, že nepředložila alternativní řešení migrační krize a pouze odmítala, ovšem i on prý vidí naději na smírné řešení. Jenom s tím rozdílem, že prý jsme promeškali ideální dobu a bude to složitější než v případě Slovenska, které slíbilo přijetí aspoň minima uprchlíků zavčasu. Tedy že to zřejmě pouhý souhlas s přijetím pár migrantů nespraví.
Každopádně se ale oba zmínění politici shodují na tom, že to už je starost příští vlády. Ta to má vyřešit, nikoliv oni.
Především sociální demokraté nás do téhle šlamastyky dostali. A teď od ní dávají alibisticky ruce pryč a současně si tytéž ruce mnou. Protože ta plnou vahou dopadne na novou vládu, v níž už nejsou. A jíž radí něco, co bude tak či onak na škodu. Protože buď bude Česká republika platit hříšné peníze, nebo bude muset přijmout nějaký zřejmě dost nevýhodný kompromis.
A ten, kdo „chce stát řídit jako firmu“, se sotva nechá připravit o peníze. Takže nejspíše zbývá jediné.
Roztáhni svou řiť, Evropská unie. Aby se do ní vešli čeští politici, kteří ti do ní zřejmě co nevidět začnou pokorně lézt.