Kam jsme to dospěli?

Publikované 11.11. 2017 o 13:23 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Andrej Babiš má problém. Jak už je všeobecně známo, vyhrál totiž se svým hnutím poslední české volby, jenže jakkoliv bylo toto vítězství ohromujícím, bylo pro něj zároveň i danajským darem. Protože zmíněný pán nedostal tolik hlasů, aby jeho hnutí mohlo zemi vládnout samo, a žádná jiná z úspěšných stran se nemá k tomu, aby právě s ním zasedla v jedné vládě.

Pan Babiš to, jsa pověřen sestavením vlády, pochopitelně nevzdává. A když se s ním jiné politické síly nechtějí kamarádíčkovat, vsadil na menšinovou vládu svých lidí a (takzvaných) odborníků.

Se svými lidmi zřejmě problémy nemá. Jenže s těmi „externími“ odborníky…

Shání někoho, kdo by usedl na post ministrů průmyslu, zdravotnictví, školství a kultury, ale nedaří se mu. Ne a ne někoho přesvědčit, aby s ním šel do nejvyšších pater politiky (https://zpravy.denikplus.cz/domaci/523-ministri-nerostou-na-stromech-tak-shanim-dal-rika-babis.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk).

Padlo už pár tu více a tu méně zvučných jmen, jenže z toho nic nebylo. Dotyčným se do toho nechtělo jít. V pondělí se pan Babiš ještě chystá hledat kandidáty na post nového ministra kultury v řadách lidí z Národního divadla či České filharmonie, protože ti, o nichž se dosud uvažovalo, „z rodinných důvodů“ neměli zájem, a do 20. listopadu by potřeboval sehnat i někoho, kým by se obsadily průmysl a školství, což jsou podle něj důležité posty.

Důležité, ale přesto doposud pro nikoho zajímavé. Někoho přesvědčit prý není podle pana Babiše snadné, protože „ministři nerostou na stromech“.

Je už nějakou dobu známo, že má Česká republika rekordně nízkou nezaměstnanost a že se třeba i proto v poslední době přidávalo leckde na platech. A že tudíž nejednou nejsou lidi. Ale výše zmíněné bych vážně nečekal. Že po dělnících, prodavačkách, ajťácích, řidičích a kdo ví kom ještě už možná nemáme ani nikoho, kdo by šel dělat k nepopulárnímu, ale úspěšnému šéfovi dost dobře placeného ministra.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.