Když Andrej Babiš a jeho hnutí připomínající spíše „Svědky Jehovovy sloužící slovenskému agentovi STB Burešovi“, včetně prodejných novinářů Komárka a Lorencové a také prodejných bývalých policajtů (všimněte si , jak moc jich v řadách Babišova hnutí je!) přišli s nápadem, že by se v ČR mělo zavést EET, tleskala mu především veřejná správa, nikoliv živnostníci. Malí a střední podnikatelé si uvědomili už v ten moment, že je to jen další nástroj na špiclování malého a středního podnikatelského stavu. A dokonce i ti zkušenější lidé z veřejné správy země si postupně začali uvědomovat, že v Chorvatsku či Slovensku, kde EET funguje či spíše nefunguje, slouží tento nástroj spíše k tomu, aby fungovala stínová ekonomika a stát se stal rájem podvodníků čerpajících zdroje z nesmyslných a protekčních fondů Evropské unie!
Jak fungují státy s registračními pokladnami nebo EET? Stínová ekonomika se zvyšuje, Chorvatsko s EET je druhé nejhorší v EU, státní pokladny zejí prázdnotou, propouštění státních zaměstnanců je na denním pořádku nebo se zaměstnanost ve státní a veřejné správě udržuje uměle, ostatně jak to nyní činí vláda u nás, dochází ke zvyšování DPH, životní úroveň stagnuje a středního a drobného podnikatelského stavu klesá a v České republice má za následek růst exekucí naprosto neúměrným směrem, ekonomiku drží nad vodou především takzvaní „podnikatelé – nepoctivci“.
Stínová ekonomika v Řecku dosahuje pětadvacet procent HDP. Mimochodem Řecko, které jako stát už dávno zkrachovalo a nedokáže si uhlídat ani vlastní hranice, má off-line registrační pokladny podobné jako na Slovensku. A jak je možné, že EET nebo registrační pokladny nefungují jako nástroj na snižování stínové ekonomiky a naopak způsobují problémy? Podívejme se na to z opačného pohledu. Výše stínové ekonomiky je hlavně zrcadlo špatně nastavenému systému. Nedůvěra ve stát, neúnosné daně, překážky v legálním podnikání, složitá legislativa, chudoba – to vše jsou důsledky kupónové privatizace neprůhledných fondů, ale také přílišného monitorování ze strany státu, třeba formou Babišova receptu EET. Jinak řečeno, lidem škodí hra bez pravidel, ale také fízlování a sledování, které musí platit ze svých daní. Jinými slovy, živnostníci chtějí svobodu a ti nepoctiví si najdou skuliny i při svém sledování.
Stínová ekonomika má nečekaně i pozitivní vlastnosti. V tomto případě slovo pozitivní ale neznamená slovo správné. Až devadesát procent peněz ze stínových aktivit se v dané zemi vrací zpět do oběhu, kde se i zdaní. Stínová ekonomika dokonce stimuluje i tu oficiální. Jinak řečeno, peníze se rychleji „točí“. Je-li snaha toto potlačit represí, stane se najednou několik událostí. Zvýší se byrokracie a podmínky pro podnikání se zhorší. To odradí část podnikatelů od dalších činností. Problémy začnou mít i jejich dodavatelé a z regionů se začnou stávat nezajímavé ospalé díry, zatímco pod svícnem nebo – li v centru dění je mnohdy tma, než někdo rozsvítí a načapá /Čápa na hnízdě“. To způsobí další utlumení ekonomických aktivit jiných subjektů.
Kde se bude lépe dařit pěstovat zeleninu? Na zavlažovaném úrodném poli nebo v nehostinné poušti? Např. Velká Británie, USA, Švýcarsko, Holandsko patří do té první skupiny. Upadající Chorvatsko, Itálie, Řecko pak do té druhé. Extrémem vyprahlé pouště, tedy nehostinných podmínek pro podnikání, je chátrající Venezuela. Překážky a represe v podnikání způsobí i to, že část podnikatelů přejde do jiné skupiny stínových aktivit. Nešťastnou rétorikou našeho minulého ministra financí i jeho současné loutky ve funkci si velká skupina obyvatel mylně představuje, že stínové aktivity tvoří pouze krácení tržeb. Skládá se z černé, kriminální (obchod z drogami, prostituce, korupce úředníků) a šedé (nepřiznané tržby, domácí výpomoci, práce na černo). Z OSVČ, se stanou meloucháři bez IČa. Výhodou pro ně je, že nebudou muset třicet procent své energie věnovat byrokracii a volný čas tak mohou věnovat tvořivosti nebo rodině.
Podaří-li se represí částečně utlumit krácení tržeb, utlumí se i ta oficiální ekonomika a procentuální podíl stínové ekonomiky ve vztahu k HDP zůstane beze změn nebo se i zvýší. Nehostinné podmínky v podnikání paralyzují přirozený přírůstek podnikatelů. Přirozený úbytek samozřejmě pokračuje. Dochází tedy k negativnímu jevu a to k permanentnímu úbytku podnikatelů.
Utlumení podnikání represí má za následek zvýšené sociální výdaje státu. Nakonec předlužené státy musí propouštět státní zaměstnance, zvyšovat DPH, ale i snižovat důchody. Snižuje se domácí spotřeba. A pochopitelná spirála chudoby nabírá obrátky. A jak je na tom nyní Chorvatsko, které chtěli tamní soudruzi „Babišovi takzvaní sociální – inženýři“, kteří již nejsou naštěstí u moci, zachránit populistickým experimentem EET?
Životní úroveň se ve vztahu k průměru EU neustále snižuje, pětadevadesát procent obyvatel žije v chudobě, bankovní sektor má podobně jako Itálie problémy s vysokým počtem nesplácených úvěrů. Evropská komise v květnu letošního roku nařídila doslova v roli protektora Chorvatsku neprodlené reformy. Mezi ně patří odstranění neodůvodněných regulací a překážek v podnikání, snížení daní a odvodů, propuštění 40 000 státních zaměstnanců, neprodlené provedení penzijní reformy, která není vytvořená ani v náznacích a hrozí, že nebude na důchody!
Zatím Chorvatsko v zoufalé snaze zavděčit se podnikatelům a zachránit alespoň něco z toho, co se dá, pouze snižuje od 1. ledna daně podnikatelům. Analytici ale hlavně lobují za zlepšení podnikatelského prostředí, tedy snížení byrokracie. Ve zprávě Evropské komise je dále uvedeno, že pokusy o snížení stínové ekonomiky vůbec nefungují. EET tedy taktéž patří mezi neodůvodněné překážky v podnikání. Dále čeká nejmladšího člena EU v roce 2017 těžká zkouška. Na vysoké úroky a refinancování státního dluhu potřebuje v přepočtu asi 110 miliard Kč. To je asi dvacet procent jejich státního rozpočtu. Jen pro zajímavost, podobná částka jde v Chorvatsku na penze. Peníze na to Chorvaté samozřejmě nemají a na zaplacení úroků si budou muset vzít další půjčky. Potřebuje ČR jít podobným směrem?
A co takhle efektivní stát bez byrokracie? To asi soudruhy Sobotku, Zaorávka, Babiše, Pilného, Bělobrádka a Jurečku nenapadlo. O Hermanovi ani nemluvě, ten neví o fungování ekonomiky zhola nic, možná, že ještě hledá, kde stojí Národní divadlo.