Jako u nás za komunistů

Publikované 12.08. 2017 o 20:35 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Už toho pamatuji docela dost. Třeba i brannou výchovu, při níž nás soudruzi coby děti připravovali na třetí světovou válku. Kterou prý měly rozpoutat západní státy proti nám, což ale v tuto chvíli nehraje roli.

Prostě si pamatuji na dobu, kdy nás poučovali, jak se zachovat, až…

Až na nás začnou padat atomové bomby. Byli jsme tehdy ve škole uklidňováni tím, že naše městečko leží v ústraní, že nejsme strategicky zajímaví a tudíž to tam přežijeme, pokud…

Měli jsme se podle tehdejších rad v případě atomového výbuchu pochopitelně ukrýt do protiatomového krytu; a protože u nás takový nebyl, alespoň zalézt do nejbližšího domu, utěsnit, co se utěsnit dá, a čekat. Případně si, jsa daleko od nějaké nemovitosti, lehnout za nějakou vyvýšeninku na zem, hlavou směrem od výbuchu, a nedívat se na onen pověstný jaderný hřib.

To je to, co si dodnes z branné výchovy na základní škole o jaderné válce pamatuji.

A nyní mi a mně podobným tyto znalosti osvěžila média, když mi přinesla návod na přežití po útoku, jenž se prý šíří na ostrově Guam (https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/446122-nedivejte-se-do-zablesku-nepouzivejte-kondicioner-na-guamu-se-siri-navod-na-preziti-po-raketovem-utoku.html). Na americkém ostrově na severozápadě Pacifiku, jemuž Severokorejci pohrozili jaderným útokem.

Jako bych se rázem vrátil do svého dětství. Guamští jsou uklidňováni, že jim bezprostředně nic nehrozí, ale mají si sestavit seznam možných betonových úkrytů ve svém okolí a věcí, které tam mohou potřebovat. A v případě jaderného útoku se prý mají ukrýt za čímkoli, co nabízí ochranu, zbavit se radiací zasaženého oblečení, omývat se mýdlem, šamponem a vodou. A nedívat se do záblesku nebo výbuchu, aby je tento neoslepil.

Jak říkám – úplně jako u nás za komunistů. Šíří tam úplně stejné rady. Rady, jež už jsou dávno přežitkem, jimiž je vlastně nesmysl se řídit.

Protože u nás už dnes dávno víme, že se máme v případě atomového výbuchu chovat úplně jinak. Tedy stoupnout si čelem k němu a dívat se přímo na něj.

Abychom si to užili. Protože je to to poslední, co v životě uvidíme.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.