Jak se říká, žijeme v době, kdy všechno může znamenat cokoliv. A kdy se prý musíme zkrátka smířit s tím, že už u nás nebude dost možná nikdy tak bezpečno jako doposud.
Ovšem… Evropská komise nemíní rezignovat. A má rovnou tři nápady, jak by měla v budoucnu vypadat společná obrana Evropské unie. Jak bychom měli vzdorovat nebezpečím, jež nám hrozí nebo mohou hrozit (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/440107-evropska-komise-nabidla-tri-mozne-scenare-spolecne-obrany-eu.html).
Jedním z oněch návrhů je, že by eurounijní státy měly spolupracovat dobrovolně jen případ od případu, s tím, že by Brusel k této spolupráci přispíval, podle druhé varianty bychom měli sdílet finanční a operační prostředky, jež by byly vynakládány na větší solidaritu v obraně, nu a podle varianty třetí by se měla postupně vymezit celá společná obranná politika Evropské unie.
Evropská komise prý chce tímto přemítáním přispět k úvahám o budoucnosti Evropské unie v této oblasti, protože si prý zdejší lid žádá integrovanější a efektivnější obranu. Ovšem v žádném případě prý nemá jít o nahrazení činnosti NATO nebo soupeření s tímto vojenským paktem. Evropská unie se nemá měnit na vojenské uskupení, má se tím jenom přispět k bezpečnostní a obranné spolupráci členských států.
A já osobně takovou spolupráci podporuji. Jsem pro, abychom se tu všichni pospolu, ruku v ruce, bránili…
… ovšem… proti Bruselu!
Protože tento, jak se říká, vodu káže a víno pije. Ve svých slovech nás chce hájit před nebezpečím a přitom… přitom nám ho sem vlastně klidně nechává masově dovážet. A ještě nám ho chce rovnoměrně rozkvótovávat.
Pro příklady čehož nemusím chodit daleko, že? Stačí se podívat třeba na Velkou Británii posledních dní…