Slyšte slova ministra

Český sociálně demokratický ministr vnitra Chovanec se pro média rozpovídal. A bylo to věru příjemné počteníčko. Bohužel pro mne pouze několik málo vteřin. Přesně tak dlouho mi totiž trvalo, než jsem opět musel konstatovat, že nejde o nic jiného, než o planou (předvolební) rétoriku. O bláboly, které mají ospravedlnit neospravedlnitelné či ještě přesněji vydávat zhovadilosti jeho strany za přednosti.

A stejný názor, jaký jsem si udělal již po úvodních větách článku https://www.novinky.cz/domaci/435186-chovanec-z-kvoty-1600-migrantu-jsme-vzali-12-vic-jich-neprijmeme.html, mne až do jeho dočtení neopustil. Stejně jako touha, aby to panu ministrovi nezbaštili ani ostatní našinci, přinejmenším ti, kdo ještě jsou ochotni vláčet se k volebním urnám.

Protože se tu objevila výlučně líbivá témata, a byla-li tato provázena něčím nepříjemným, pak byla i ona negativa zaobalena tak, aby vypadala jako pozitiva. Jak už se stalo tradicí, zapomněl onen politik, že už dávno byla prokázána neplatnost myšlenky, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a naopak platí dávné lidové moudro „dej svini zlatohlav, přece sviní zůstane“. Což je citace lidové moudrosti, nikoliv cílená urážka pana ministra, jak bych rád preventivně zdůraznil.

Pan ministr tu tak kupříkladu pravil, že Česká republika z povinné eurounijní kvóty 1.600 migrantů přijala celých dvanáct lidí a tím to končí. Víc jich naše země nepřijme. Čímž u sklerotické a hloupější části voličstva určitě zabodoval. Odvrácenou stranu tohoto tématu, tedy pravděpodobnou nevyhnutelnost zaplatit za to „Evropě“ sankce ve výši několika miliónů eur, pak bagatelizoval s tím, že je to podle něj přijatelnější než přijímání migrantů bez kontroly… A úplně „zapomněl“ na to, že to byla právě jeho vláda, která bez odporu na nám vnucené kvóty kývla a která se vůbec nebránila a tudíž jednoznačně může za to, že budeme platit, když jsme nepřijali to, na co bruselským pánům kývla.

A aby to vypadalo ještě lépe, dodal pan ministr vzápětí, že o těch zmíněných dvanácti přijatých migrantech, tedy asi dvou nebo třech rodinách, ví, že si někteří z jejich členů už našli v České republice práci, tedy že se jenom pasivně nepověsili na krk našemu sociálnímu systému. Jenže… zároveň se uřekl, že vlastně neví o tom, že by tito nesetrvali na území České republiky. Tedy – tito v České republice pracují, ovšem kdo ví, zda tu zůstali. Divné, nemyslíte?

A jak jenom skvěle dokázal pan ministr zamluvit položenou otázku, co bude Česká republika dělat v případě, že Evropský parlament bude chtít schválit další kvóty na uprchlíky! Odpověď v tomto článku nehledejte, jakkoliv „byl dotaz zodpovězen“.

Ovšem nejen uprchlíky živ jest volič. A protože (nejen) z jejich strany hrozí i nebezpečí terorismu, věnoval se pan ministr vnitra coby „odborník na slovo vzatý“ i tomuto tématu.

Nejprve čtenáře uklidnil, že u nás nemáme informace o tom, že by se chystaly nějaké teroristické útoky i u nás, a to i díky tomu, že se posilují naše tajné služby v potenciálně teroristických komunitách, to abychom měli informace zevnitř. Ovšem zároveň se poněkud rozpovídal a tím vše vyřčené v očích toho, kdo to zaregistroval, zpochybnil. A znemožnil sám sebe. Protože…

… když se prý podíváme na útoky v Evropě a Petrohradě, jde o činy jednotlivců, kteří se radikalizují na internetu a mnohdy ani nemají kontakt s teroristickými organizacemi, a u takových toho policie mnohdy moc nezmůže. Jenže zároveň…

… „ke všem útočníkům mají české tajné služby informace, jež nelze pochopitelně konkretizovat“. Čili – „osamělé vlky“ lze jen těžko odhalit, ale naše tajné služby o nich informace mají. Pochopili jste?

Čechům se dále zrovna nelíbí směrnice Evropské unie o zbraních. Bojí se, že omezí možnost našich lidí bránit se, že je připraví o legálně držené zbraně. A tak pan ministr slibuje, že až tato směrnice vyjde ve věstníku, bude možno podat žalobu, jež už je zhruba měsíc připravována s experty ministerstva zahraničí, kteří zastupují Českou republiku u mezinárodního soudního dvora. Pan ministr je (pro voliče vcelku líbivě) jednoznačně proti zamontování oné směrnice do českého právního řádu,…

… ačkoliv to pro Českou republiku bude znamenat hrozbu sankcí nebo kárného řízení. Ale co je vlastně na tom, že? Když už nás to asi stejně nemine v otázce migrace a kvót… Trest sem, trest tam… Uvidíme…

A stranou nezůstalo ani téma tak jaksi palčivé už od sametové revoluce. Předseda sociální demokracie a premiér a tudíž i páně Chovancův šéf sice již před nějakou dobou připustil, že by jeho strana byla ochotna vládnout zemi spolu s komunisty, jenže… Ono by se to mnohým voličům přece jenom asi dosud nelíbilo. A sociální demokraté by kvůli tomu dozajista přišli o nemálo hlasů ve volbách. A tak to pan Chovanec „uvedl na pravou míru“. Že to bylo vlastně míněno docela jinak. Že jeho stranický šéf Sobotka řekl, že by s KSČM vládl, to ovšem pokud by se vzdala svého požadavku vystoupit z NATO. A protože je dávno nad slunce jasné, že se komunisté tohoto svého názoru do nadcházejících voleb nezřeknou, říkal tím prý pan Sobotka vlastně, že s komunisty vládnout nebude. Leda snad někdy v daleké budoucnosti… Takže sociální demokraté chtějí s komunisty vládnout, ale vlastně nechtějí. Protože v NATO je třeba zůstat, zejména v dnešní době, kdy se může stát leccos.

S komunisty pak prý ČSSD nemůže spolupracovat ani proto, že není a nebude (míněna sociální demokracie) stranou sociálních dávek, ale stranou jistoty pro rodiny, seniory a zaměstnance. A tady už jsem definitivně nevěděl, zda se mám uválet smíchy nebo naopak hořce zaplakat. Protože ve své paměti marně hledám polistopadovou vládu, jež by rozfofrovala na sociálních dávkách více peněz než právě poslední, současná vláda pod taktovkou sociální demokracie. A to nejen v poslední době, kdy se pomalu blíží volby. Horentní sumy vynaložené na to, aby se „potřebným“ zaplatily nájmy, nápad jménem „sociální bydlení“ na státní náklady, zrealizované i slibované líbivé valorizace důchodů nad rámec zákona i možnosti státního rozpočtu, fůry peněz pro „neziskové“ organizace,… Zatímco pro naše skutečně pracující lidi se sociální demokracie zmohla jen na prosazení vyšší minimální mzdy, již takovým lidem vzápětí „sežrala“ inflace s teprve před pár dny skončenými intervencemi České národní banky draze oslabujícími českou měnu, a na slib zvyšování platů, jež se však vzápětí titíž sociální demokraté v ryze komunistickém duchu rozhodli více zdanit. S výmluvou, že to postihne přece jenom ty nejbohatší našince, jichž je jenom málo. Jen málo Čechů má přece více než těch padesát tisíc měsíčně, což má být hranice „bohatství“. Pokud to sociální demokraté v červnu na programové konferenci neposunou na třeba sedmdesát nebo osmdesát tisíc… aby neodradili své potenciální movitější voliče, kterým by se určitě nelíbilo, kdyby jim socdemáci přidali a vzápětí je ožebračili.

Prostě se pan ministr Chovanec projevil. A projevil se jako sociální demokrat. Nebo spíše jako úplný…

Doplňte si sami, jako co.