Češi jsou prý navzdory všemu i nadále na štíru s finanční gramotností. Tato je prý i nadále pouze průměrná a Index finanční gramotnosti se podle České bankovní asociace od loňska zlepšil pouze o jeden bod, na 55 bodů ze sta možných.
Ať se v oblasti finančního vzdělávání v posledních letech snaží kdekdo sebevíc, médii a školami počínaje a rodinami prý konče, situace se ne a nelepší (https://www.denik.cz/ekonomika/cesi-maji-potiz-s-financni-gramotnosti-20170329.html). Češi prý mají ke světu financí negativní vztah, peníze jsou pro ně pouze počty a spousta definic, a navíc jsou údajně i přesyceni odbornými informacemi, v nichž se nevyznají; a právě odborné informace jsou prý pověstným kamenem úrazu.
Nejhůře jsou na tom v tomto ohledu lidé se základním vzděláním nebo ti vyučení, ale ani u „nejúspěšnějších“ vysokoškoláků to není nijak světoborné. 39 procent Čechů prý považuje doporučení finančních poradců za nesrozumitelná, dalších 14 procent si neumí dohledat informace o penězích nebo má potíže s početními úkoly a údaji uváděnými v procentech, a skoro každý čtvrtý Čech přiznává, že světu financí vůbec nerozumí. A jen 19 procent Čechů prý s financemi nemá problém.
A tak se finančním vzděláváním zabývá stále více institucí. Nejúspěšněji prý školy u dětí, jež v osmi procentech případů zcela nahrazují „vzdělávání“ ze strany rodičů svých žáků, kteří to na školy jednoduše hodí nebo sami nejsou schopni poradit, nemaje o nějaké finanční gramotnosti ani páru.
Češi zkrátka nemají žádné extra znalosti a dovednosti stran chápání financí a správného zacházení s těmito v různých životních situacích. Zkrátka to s penězi neumí.
A proto je situace taková, jaká je. Politici nechávají tisknout a nesmyslně vyhazují hory peněz, čímž likvidují jejich hodnotu, cpou je jako o závod do pochybných „nepřizpůsobivých“ existencí a počinů, u nichž je jakákoliv forma návratnosti nulová či dokonce ještě menší, pyšní se státním dluhem, aniž by zřejmě počítali s tím, že ho taky bude muset někdo zaplatit.
A plebs si počíná v podstatě obdobně; rozfofruje své peníze často za kdejaký nesmysl a dělá nejednou vyloženě nesplatitelné dluhy, domnívaje se, že ono už to nějak dopadne.
A s tou osvětou v oblasti finanční gramotnosti je tomu vlastně nejinak. I zde se vysloveně nesmyslně plýtvá námahou a penězi. Namísto toho, aby se využilo jediné dobré rady, jež překvapivě není drahá a přitom je nad zlato. Aby se všem dalo jednoduše najevo, že navzdory všem změnám platí už dávno, pradávno i kdejakému obecnímu primitivovi známá pravda, že zkrátka lze utratit nanejvýš tolik, kolik si jeden vydělá.
Jenže kdyby tato od pradávna známá pravda vyšla najevo… klidně se podívejte na zpravodajství nebo reklamy, abyste viděli, kdo všechno by byl za… hovězího vykleštěnce, mám-li to vyjádřit slušně.
A to přece nelze dopustit!
Protože by pak nikdo nezbaštil politikům, že je skvělé, že dělali v poslední době třeba ty údajně nejmenší dluhy v dějinách země. Že politické strany podle nejnovějších informací vesměs vězí až po uši v dluzích, ale přesto mají tu drzost ucházet se o vládnutí celé zemi. Že je skvělé tisknout hromady peněz a prodělávat je třeba v tom nazývaném „intervence“.
A nikdo by si nepůjčoval podle reklam za supervýhodných podmínek, díky nimž je prý hračkou splácet a proč tedy čekat…
A hlavně by vyšlo najevo, jak na tom ti Češi jsou. Že jsou („úspěšnější“ vysokoškoláky nevyjímaje) daleko hloupější než třeba i jejich negramotní předci v hlubokém středověku. Kteří už tehdy dobře věděli, že si nemohou dovolit to, na co zkrátka nemají.