Našim hloupým turistům

Publikované 08.09. 2017 o 17:26 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Cestujete do slunné Itálie a obstaráváte si tam kvůli tomu ubytování v nějakém tom hotelu a platíte za tento? A kupujete si tam během svého pobytu něco k jídlu? Jistě, proti gustu žádný dyšputát, jak se říká, ale… přesto jste hloupí. Nebo vás lze alespoň za hloupé považovat poté, co tamní, tedy italská justice vydala své dva verdikty zmíněné i v českém zpravodajství (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/448694-vloupat-se-nekam-nemate-li-strechu-nad-hlavou-neni-zlocin-rozhodl-italsky-soud.html).

Nejprve prý loni rozhodl italský soud, že je nevinný tamní bezdomovec, který v obchodě kradl jídlo. A to prý proto, že si vzal jenom tolik, aby se nasytil, čili „šlo o nezbytný čin, neboť si dotyčný nemohl dovolit potraviny koupit“.

A nyní se i sám italský nejvyšší soud angažoval a zprostil viny bezdomovce, jenž byl proto, že vlezl do cizí rezidence v Lombardii, aby tam v suchu a teple přečkal noc, nejprve odsouzen za vloupání, což bylo odvolacím soudem později překvalifikováno na nepovolený vstup na cizí pozemek. Dotyčný bezdomovec měl za svůj čin strávit tři měsíce a deset dní ve vězení, ovšem… rozhodnutím italského nejvyššího soudu nespáchal svým počínáním zločin, protože prý není zločinem, když se někam vloupá ten, kdo nemá střechu nad hlavou.

Onen bezdomovec měl prý jen snahu najít si místo, kde by přečkal noc, nikomu nechtěl ublížit, nechtěl nic ukrást ani zničit, nejednal prý tudíž s úmyslem spáchat trestný čin a neměl by být trestán.

Čímž v Itálii vznikl důležitý precedent. Nyní již tamní soudy vědí, že…

… když nemáte na jídlo, smíte si ho přiměřené množství ukrást v obchodě, a když nemáte kde hlavu složit, můžete si vlézt klidně do cizího domu. A nikdo vám nic neudělá, nebudete trestáni.

A proto už nebuďte, vážení turisté, hlupáci. Oblečte si na sebe něco omšelého, peníze nechte doma a užijte si dovolenou zdarma. V Itálii, která díky svým soudům zjevně dosáhla komunismu daleko dříve než my, kteří jsme se k němu v minulosti ubírali přes jednačtyřicet let.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.