Ať jsou rádi!

Když jsem si to přečetl, napadla mne památná scénka s Vlastou Burianem: „Mně se chce něco říct. A já to asi řeknu.“ A také já to tu nyní řeknu. Doufaje, že se nedotknu těch rodičů, kteří se v tomto neangažují, respektive kteří mají pro toto konání opodstatněný důvod.

Jak jsem se dočetl, a nemám důvod tomu nevěřit, rodiče si prý stále častěji stěžují na české školy (https://zpravy.idnes.cz/stiznosti-ceske-skolni-inspekce-vyrocni-zprava-rodice-skoly-pt5-/domaci.aspx?c=A170620_193216_domaci_jkk#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main). Prý se počet stížností, adresovaných České školní inspekci, během posledních tří let zdvojnásobil, a rodiče si stěžují především na následující:

-špatnou komunikaci se školou

-úroveň vzdělávání

-řešení šikany

Učitelé prý třeba nepředávají úplné informace o výsledcích žáků, nereagují na žádosti rodičů o schůzku nebo nejednají partnersky, nýbrž z pozice síly, rodičům vadí nekvalitní výuka, úroveň práce konkrétních učitelů, nekorektní způsob hodnocení dětí učitelem či nezajištěný dozor při školních akcích. A množí se i stížnosti na kvalitu školního stravování, zvládání inkluze a řešení šikany.

V asi 40 % těchto stížností byly tyto Českou školní inspekcí shledány oprávněnými. Čili… v 60 % případů byly neoprávněné. Čtyři lidé z deseti měli důvod si stěžovat, ostatních šest z deseti byli remcalové.

Jistě, každý může mít svůj názor. Ale…

Přece jenom bych poradil aspoň těm nejrejpavějším kritikům, aby vzali na vědomí, jaké mají vlastně štěstí.

Protože…

… znám situaci z druhé strany. A všichni by se tu sakra zhrozili, kdyby učitelé přestali držet ústa a začali si úředně stěžovat naopak na rodiče! Z naprosto stejných důvodů. Tedy že tolikrát nekomunikují se školou, kašlou na vzdělání svých dětí, vyhýbají se řešení šikany (není-li jejich obětí vlastní dítko, pochopitelně) jako čert kříži, nepředávají škole povinné a nezbytné údaje, nereagují na sebedůležitější schůzky, nejednají partnersky, nýbrž z pozice síly, jejich představy o vlastních dítkách jsou nereálné, dětem nedají svačinu a nejednou ani snídani a pod inkluzí si představují akorát totéž co čerstvá paní exministryně školství Valachová, tedy že jen podepíší pár lejster a stane se zázrak.

Jenže učitelé drží ke svojí vlastní smůle ústa. Nestěžují si; třeba i proto, že většina podobných problémů nese úřední razítko „Důvěrné“ a musí o tom tudíž mlčet. Pokud nedostanou souhlas promluvit. I od těch výše zmiňovaných rodičů, kteří si stěžují. Oprávněně jen ve dvou případech z pěti…