O nic přece nešlo…

Publikované 18.02. 2017 o 15:34 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Rok co rok absolvuji i já několik letů letadlem a věru bych nechtěl zažít to, co v úterý zažili cestující na trase Praha – Londýn (https://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/182630-drama-v-letadle-z-prahy-allahu-akbar-kricely-zeny-cestujici-zazili-let-hruzy/). Nechtěl bych se raději ocitnout v jejich kůži, jakkoliv jim nebyl ani zkřiven vlásek.

Měli jenom smůlu na své dvě spolucestující Britky (jak je v „demokratické“ Evropě zvykem, neupřesněno, zda Britky nebo „Britky“), jež počaly být po vzletu hlučné a protivné a neuklidnily se ani na výzvu posádky. A namísto toho, aby začaly dodržovat dobré mravy, počaly ječet „Allahu akbar“. Což už v minulosti, jak známo, nejednou znamenalo předzvěst krvavého útoku.

Asi si dokážete představit, jak od té chvíle cestujícím a určitě i posádce onoho letadla bylo. Protože už nejpozději od památného 11. září 2001 všichni víme, co by se mohlo stát, kdyby se stalo letadlo terčem útoku teroristů; a není těžké si domyslet, co asi v tu chvíli prožívali lidé sedící v oné „létající konzervě“, kteří neměli ani kam utéct, kdyby něco. Nechtěl bych být v kůži ani jediného z těch 150 pasažérů, a předpokládám, že by na jejich místě nechtěl být nikdo soudný.

Celou hodinu a půl letu museli oni cestující trnout, co přijde. Pro mnohé to prý byla učiněná věčnost, než po deváté hodině večer přistáli v Londýně. Kde do letadla vtrhla policie a obě ženy odvedla. Teprve pak se ostatním lidem na palubě ulevilo.

A výsledek?

Obě ženy byly záhy propuštěny a nebudou z ničeho obviněny. Protože se prý nedopustily žádného trestného činu.

Což bych byl (možná!!!) ochoten i pochopit. Kdyby mne nenapadlo jedno „kdyby“. „Kdyby“ týkající se toho, jak se u nás měří dvěma metry.

Protože kdyby namísto „Allahu akbar“ zvolaly kupříkladu „heil Hitler“, trestu by neunikly, kdyby pohrozily byť i neexistující bombou, skončily by za katrem. Ač by následky jejich počínání v takovém případě byly stejné, respektive dokonce žádné.

Nepřipadne vám na tom něco nenormální?

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.