I já stanu na Měsíci

Tak jsem si včera z dlouhé chvíle četl na internetu i to, čemu bych se jinak vyhnul, nemaje na podobná témata čas ani náladu. Ale měl jsem zkrátka dlouhou chvíli a tak jsem ten článek přelétnul očima.

Jakýsi americký vědec Jason Barnes z University of Idaho v onom článku (https://moneymag.cz/aktuality/7609-vedec-varuje-pred-katastrofou-bude-mesic-znamenat-zkazu-pro-nasi-planetu) varoval, že se jednoho krásného dne (což je pochopitelně jen fráze, protože takový den těžko bude pro někoho krásný) Země a Měsíc dostanou do kolizního kurzu, tedy že nám pozemšťanům spadne Měsíc na šíšu.

Měsíc se prý totiž od nás pomalu vzdaluje, rotace Země tak prý nakonec zpomalí, aby odpovídala oběžné době Měsíce, to Měsícem cukne a ten začne z nebe padat. Přímo na nás. A nakonec „bum“!

Zamyslel jsem se nad přečteným a po překonání chmur se vlastně zaradoval. Hned jsem rozestlal postel, sundal z ní na podlahu matrace a počal na nich trénovat stojku, jež mi nikdy v životě nešla. Protože to přece bude taková unikátní příležitost!

Jenom pár Američanů mělo v době zrození lidí mé generace možnost stanout na Měsíci. A teď tu byla rázem i pro mne možnost dostat stejné privilegium, navíc bez nutnosti plahočit se někam vesmírnými dálavami. Prostě udělám v pravý čas stojku a až na mě Měsíc dopadne, spočinu na něm, byť nakrátko, svojí nohou i já. I já na něm zanechám svou stopu.

Dlouho trvalo, než jsem se tu stojku naučil. A sotva se mi počala dařit, dočetl jsem onen článek do konce, abych věděl, co a jak si přichystat dále.

A dočkal jsem se jenom hořkého zklamání. Protože si prý tou srážkou úplně jisti být nemůžeme. Není prý vyloučeno, že se ze Slunce dřív stane jakýsi sovětský komunista, tedy velký rudý obr, který nás i s Měsícem pohltí, a až ta bublina splaskne a zbude z něj jen bílý trpaslík, zůstane po něm jen spálená země nebo nás „vyplivne“ někam pryč do vesmíru.

A i kdyby k tomuto nedošlo, budu si prý na to chvilkové „postání“ na Měsíci muset ještě dost počkat. Prý 65 biliónů let.

A tak jsem matrace vrátil na jejich původní místo, maje na trénink stojky vlastně ještě času dost. A s úderem půlnoci jsem začal stříhat metr. Hezky jako na vojně – co den, to centimetr.

Už jenom 23.725.000.000.000.000 stříhnutí a stanu na Měsíci. Už se těším…