Jak jen jsme si (ne)podobní!

Není žádným tajemstvím, že mi je ze všech cizin už po léta nejbližší Jižní Afrika. Že jsem tam od počátku milénia takřka každý rok a že se tam chystám i dožít poté, co mi (snad) za ta dlouhá léta práce a odvádění daní vyměří náš stát nějakou tu almužnu zvanou důchod, s níž tam bude možné doexistovat.

A protože už jsem tam byl mnohokrát, mám tak trochu i možnost srovnávat. A to třeba i nyní, kdy se mi do rukou – totiž přesněji řečeno na monitor počítače – dostal tento článek https://zpravy.idnes.cz/jihoafricka-republik-afrika-jar-migrace-fcm-/zahranicni.aspx?c=A170116_135230_zahranicni_aha#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main. Informace potvrzující to, co už dávno vím. Že si je má domovina s mým africkým druhým domovem sice značně nepodobná, ale také v lecčem až neskutečně podobná.

Podobnými jsme si třeba i v otázce migrace.

Zatímco je Evropa zaplavována migranty, jejichž počet jenom v Německu dávno překročil milion, je na tom co se počtu obyvatel týká poloviční JAR vlastně podobně. Jen s tím rozdílem, že do ní míří převážně Afričané. Ti, s nimiž máme v Evropě dost problémů, byť k nám prý přišla jen pouhá asi tři procenta ze všech afrických migrantů.

Zatímco je Evropa zaplavována migranty z chudých a pofiderních zemí, Jihoafrická republika coby nejbohatší africká země je na tom podobně. I o ní sní kdejaký běženec. A má-li tu možnost, hrne se tam klidně i z opačného konce světadílu. Ze zemí jako jsou sousední Mosambik a Zimbabwe, ale i vzdálené Libye, Somálsko, Burundi, Niger, Středoafrická republika, Jižní Súdán, Maroko, Eritrea,… Bohatí migranti si tam dojedou „jako páni“, chudí se tam plahočí podobně jako do Evropy, plují na pochybných plavidlech, využívají převaděčů, korumpují,…

A Jižní Afrika tudíž má na svém území odhadem 1,5 až 3,2 milionu migrantů. První se tam objevili hned po pádu apartheidu a dnes už obývají i celé některé čtvrti Johannesburgu a další místa, další pak přicházejí a přicházet dozajista budou i nadále. Aby si polepšili. A víc než milion z nich dnes čeká na vyřízení své žádosti o azyl v této zemi.

A podobně Evropě i tam čas od času dochází ke xenofobnímu násilí, i tam je migrace dost ožehavé téma. I tam mají politiky, kteří z kritických řečí o migraci profitují.

Jak jenom jsou si Evropa a Jižní Afrika v tomto ohledu podobné!

A zároveň nepodobné. Protože…

Jižní Afrika má až příliš dlouhou suchozemskou hranici s pofiderními zeměmi, již není v jejích silách uzavřít a uhlídat. A tudíž Jihoafričané kromě vcelku marných deportací na hranice, odkud se jim ti migranti vzápětí zase vracejí, aspoň nevítané hosty nahánějí do izolace chudinských ghett, kde tyto klidně ponechávají svému osudu. A nejpalčivější problémy klidně řeší i silou, není-li zbytí. Protože jinak by to nešlo.

Zatímco Evropa je obstojně obehnaná moři a má peněz a prostředků pro svou ochranu daleko víc. Ovšem má na rozdíl od JAR i „sluníčkáře“, kteří raději rozdají ono jmění nezvaným hostům, než aby chránili svůj vlastní lid. Imigrantů shání bydlení a stravu a nechává si nadávat, že to není dost důstojné bydlení a jídlo, jaké si někdy ani místní nemohou dopřát, není k žrádlu, dává migrantům „kapesné“, jaké si mnoho místních nedokáže ani vydělat těžkou prací, ustupuje v otázkách náboženství, životního stylu, ba i kriminality,…

A proto Jižní Africe závidím. Ač jí věru není co závidět. Protože kdyby se u nich vylíhla nějaká ta paní Merkelová, pan Juncker nebo někdo podobný, hnali by je místní třeba i s klacky a mačetami v rukou svinským krokem. Protože je to navzdory vší tamní bídě jejich země. Oni jsou tam doma.