Češi budou vždycky špatní

Nevím, jak jiným jednotlivým evropským státům, jejichž situaci osobně nedokážu posoudit, ale České republice a Evropské unii jako celku zřejmě vládnou blázni. Nemohu si pomoci; třeba nyní, když jsem byl opět poučen o problematice naší romské menšiny. Jež se sice už po léta mění, avšak stále se prý nezměnila.

Je to už dlouhá řada let, co je Česká republika pranýřována kvůli situaci, v níž se nacházejí její Romové. Jistě, nelze zastírat, že tu problémy jsou. Možná dokonce nemalé. A už dlouho se tyto řeší.

Řeší se tak… aby se vlastně nikdy nevyřešily. Aby Češi byli a navěky zůstali těmi špatnými, těmi, kdo si „zaslouží“ kritiku a pohrdání.

Především v oblasti školství (https://www.denik.cz/z_domova/na-romske-zaky-jsou-ve-vzdelavani-stale-kladeny-nizke-naroky-20170106.html).

Českou republiku kritizuje třeba Amnesty International, u níž člověk nejednou neví, má-li se nad jejími myšlenkovými pochody smát či plakat. Ovšem ve stejném duchu myslí a konají bohužel i oba výše zmíněné typy vládců. Ti čeští a ti eurounijní.

Dlouho byli Češi pranýřováni za to, že příliš mnoho romských dětí končí ve zvláštních školách. Čeští politici to vyřešili tak, že zvláštní školy přejmenovali na základní školy praktické, ovšem podstata a tudíž i kritika zůstaly stejné. Protože do „zvláštních škol“ chodilo a chodí menší procento dětí bílých než dětí romských. A toto procento by prý mělo být vyrovnané, protože jinak se jedná o „diskriminaci“. Mezi bílou i romskou populací má být stejný podíl těch běžné vzdělávání nezvládajících, bez ohledu na to, kolik jich toto vzdělání skutečně nezvládá.

Česká vláda tudíž přikročila k „inkluzi“. Tedy k tomu, že do běžných základních škol mají nastupovat i ti, kdo je nemají šanci zvládnout, ty lehce mentálně postižené nevyjímaje. V této souvislosti se pochopitelně otevřeně nemluví o tom, že jde o to umístit do běžných škol především nezvládající romské děti, aby jich bylo ve „zvláštních školách“ méně, ale v podstatě je tomu tak.

Takové děti mají „zvládat“ absolvování běžné základní školy tak, že se jim poskytnou na náklady státu všechny „potřebné pomůcky“, že v případě potřeby dostanou asistenty a sestaví se speciální podpůrné programy, aby tito žáci „uspěli“. I za cenu toho, že budou při hodnocení „pozitivně diskriminováni“, že budou za nesrovnatelně horší výkony než ostatní hodnoceni lépe. Nikoliv podle toho, čeho skutečně dosáhli, ale podle toho, co udělali v rámci svých omezených schopností. Pokud to přeženeme – pokud takto podporovaný žák zvládne na konci devítileté povinné školní docházky sčítat čísla do deseti a přečíst polovinu písmen abecedy, vyjde jako jedničkář, pokud je to to maximum, kterého mohl dosáhnout, pokud rozumově na víc neměl.

Čímž mělo být dosaženo „odstranění diskriminace“, jež spočívala ve „strkání romských dětí do zvláštních škol“. Což vlastně už dávno není pravda, protože se podle zákona žádné dítě bez souhlasu jeho rodičů do „zvláštní školy“ dostat nemůže. Rozhodují tu zákonní zástupci dítěte, nikdo jiný.

Ovšem máme tu dnešek. Ona slavná „inkluze“, tedy usilovná snaha o to, aby běžným základním vzděláváním prošly i děti, které na to nemají (s veřejně málokdy vyslovovaným dovětkem, že jde hlavně o to, dostat ze zvláštních škol Romy a ukončit tak onu trvající kritiku ze všech možných stran), ještě ani pořádně nezačala a…

… Češi už jsou zase špatní. Protože se Romové sice už „mohou dostávat na běžné školy“, jenže…

… na romské žáky jsou ve vzdělávání stále kladeny nízké nároky!

Mezi těmi žáky běžných základních škol, na které jsou kvůli jejich lehkému mentálnímu postižení při vzdělávání kladeny nižší nároky, je totiž stále přes 30 procent Romů! Česká republika jim umožnila navštěvovat a díky extra pomoci a úlevám i jakž takž zvládat základní vzdělávání, jenže…

… i to je diskriminace! Protože se jich 4.318 učí podle plánů s nižšími nároky a 13.983 jich má upravené učivo kvůli lehkému mentálnímu postižení. Podle českého ministerstva školství je to lepší výsledek než před rokem, ale…

… podle Evropské komise je tu stále nepřiměřeně vysoký podíl Romů, kteří se neučí kompletní učivo základních škol. Kteří jsou „ochuzováni“ o některé vědomosti. Protože když romští žáci tvoří 3,7 procenta ze všech žáků a každý třetí má učivo kvůli lehkému mentálnímu postižení upravené…

Romští žáci prostě mají v procentuálně stejném zastoupení jako jiné národnosti a etnika navštěvovat tytéž školy, má mezi nimi být stejné procento těch, kdo se učí „vše“, těch, kdo mají nějaké úlevy, i těch, kdo chodí na „zvláštní školu“. A Česká republika o tom musí každoročně povinně referovat Výboru ministrů Rady Evropy, jak zaznělo v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007.

Česká republika je tak z politické vůle na šíleném nezastavitelném kolotoči. Příliš mnoho romských dětí tu chodilo do zvláštních škol, protože na zvládnutí běžné základní školy nemělo. Pak byla těmto povinně dána možnost, aby nastupovaly na běžné základní školy. Protože na zvládnutí těchto neměly, vymyslela se všemožná „podpůrná opatření“ a úlevy. Což je ale „diskriminace“ a i těmto dětem se má dostat kompletního základního vzdělání bez omezení. Až tomuto názoru Evropské unie čeští politici vyhoví, bude tu sice panovat (dřívější) rovnoprávnost, ovšem… ony (nejen) romské děti opět přestanou učivo základních škol zvládat a nezbude jim než potupně propadat (což bude rovněž bráno jako diskriminace) nebo zamířit zpět do „zvláštních škol“. Kde jich však tím pádem bude příliš vysoké procento a proto…

A tak pořád dokolečka.

A jenom pro úplnost: Víte vůbec, kdo je to Rom?

Podle „politické“ definice „ten, kdo se tak sám identifikuje nebo ho za příslušníka tohoto etnika považuje okolí“. Tedy ten, kdo o sobě bez ohledu na barvu pleti, jazyk a další atributy tvrdí, že je Rom, stejně jako ten, kdo se tomuto označení třeba i brání, ovšem ostatní ho za Roma považují.

A tak se tu zkrátka bojuje proti diskriminaci Romů. Aniž by existovala jasná a nezpochybnitelná kritéria toho, kdo to Rom vůbec je. Což potvrzuje i samo české ministerstvo školství, jež tu zdůrazňuje, že výše uvedené údaje mohou být zkresleny subjektivním přístupem ředitelů škol k posuzování počtu romských žáků v jejich škole. Protože kdo je Rom pro jednoho, nemusí být Rom pro druhého.

Ale podstatné je, že Česká republika byla a je státem diskriminujícím Romy. A takovým i bude. Aspoň dokud Evropě povládnou pochybní politici, kteří si postavili kariéru právě na boji proti diskriminaci.

Jež tu nejspíše i panuje, ale… Nikdo nedokáže říci, kdo je tu vlastně diskriminován. Protože Romem můžete být klidně i vy, čtenáři. Nebo i já. Když se tak rozhodnou ti, kdo onu sounáležitost budou zrovna posuzovat.