Smutná politická pohádka

Žil byl jednou jeden český ministr financí Babiš a ten dostal zase jednou nápad (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/babis-planuje-spolecne-sidlo-ministerstev-na-okraj-prahy-do/r~e3f2537ecc1611e6b7770025900fea04/). Že prý by si přál, aby se naše ministerstva sestěhovala do obřího kancelářského komplexu v Letňanech, jehož projekt má být představen v září příštího roku. Chtěl by tam přemístit až jedenáct tisíc úředníků ministerstva financí a jemu podřízených institucí, a protože to má být něco tak megalomanského, co ani tito nezaplní, měly by se tam vejít i úřady jiných resortů, třeba ministerstev dopravy, životního prostředí a pro místní rozvoj.

Stavba má vyjít na úctyhodných šest miliard korun. Ale aby lidé nezačali hned skřípat zuby, že je to hodně drahý špás, dodává pan Babiš zároveň, že by se to zaplatilo prodejem vládních budov.

Má to prý mít nejednu přednost. Hlavní výhodou by prý bylo, že by to přineslo úspory a občanům pohodlnější vyřizování jejich záležitostí, alespoň tedy ve srovnání se současností, kdy ministerstvo financí, celní a daňová správa sídlí v desítkách budov.

A že by se ministrům do tak odlehlých míst nemuselo chtít? Že by to pro ně bylo daleko od sněmovny? Nesmysl! Přece tam mohou jezdit metrem, v blízkosti jehož stanice by ono centrum mělo vzniknout. Stejně jako on, pan Babiš, pokud tedy ještě bude ministrem financí …

Je mi líto, že jsem si to přečetl teprve nyní, po svátcích. Protože být to na Štědrý den, mohl bych se zaradovat, že konečně zase někdo přišel s novou štědrovečerní pohádkou. Protože takovýchto „pohádek“ už jsem v minulosti vyslechl! Tolik, že už vím, že to bohužel žádná pohádka není. Protože v pohádkách vítězí dobro nad zlem, pohádky končívají happy endem. Kdežto toto…

Už to přímo vidím.

Jak se nejprve za pár let ukazuje, že se to „trochu komplikuje“, stavba trvá déle a polyká další a další hory peněz navrch, o nichž se zprvu nemluvilo.

Jak potom vypuká stěhovací mánie spojená s tím, že nic pořádně nefunguje, aby se nakonec ukázalo, že se tam oni zamýšlení úředníci nevejdou, protože jich v mezidobí moc přibylo. A nepřibylo-li jich snad až tak moc, pak se přece dosavadní vládní budovy z nějakých „strategických důvodů“ stejně prodávat nemohou a náklady na stavbu je tak třeba zaplatit na úkor jiných položek státního rozpočtu. Dejme tomu na úkor vědy, kultury a školství, které už jsou zvyklé být Popelkami.

A nakonec? Nakonec se ukáže, že onen projekt nebyl to pravé. Pro ministerské úředníky se najde něco „blíž městu“, opět za státní peníze, a kancelářský komplex se prodá nebo bude chátrat a v něm utopené investice se rozplynou neznámo kde. A kdo se pak ještě bude obtěžovat vzpomínáním na to, čí že to byl stupidní nápad? Nejspíše nikdo.

Nevěříte? Věřte!

Protože přece nejste tak naivní, abyste věřili tomu, že by ministři jezdili do práce metrem…