Tak se stalo to, co se stalo. Nedomorodý Němec asijského původu se rozhodl, že s původním obyvatelstvem oné evropské velmoci oslaví nadcházející vánoční svátky.
Jenže to víte… Co takový exotický spoluobčan o našich zvyklostech ví, že? Rozhodl se s místními sblížit a použil k tomu notně netradiční způsob, odkoukaný možná už dříve v Nice. Půjčil si zkrátka pořádné auto a s tímto se slavícím místním přiblížil natolik, že jich to pěkných pár odskákalo. Někdo jeho počínání zaplatil újmou na zdraví, někdo dokonce životem.
Stalo se. V Německu těchto dní. V jeho hlavním městě Berlíně, na vánočních trzích. Pochybuji, že jste o tom alespoň něco málo nezaslechli.
Vánoční oslava se tam tudíž právě nevyvedla…
Ale teď naprosto vážně. Protože si toto téma vážnost zasluhuje, nejedná se (alespoň z pohledu našinců) o nějakou zábavu. Ani náhodou.
Několik lidí, slavících nadcházející svátky klidu a míru, zaplatilo za toto své tradiční počínání životem. Kvůli šílenci, jenž podle mého nejhlubšího přesvědčení nemá právo být nazýván člověkem, nemá právo na život v naší civilizaci. A troufnul bych si tvrdit, že nemá právo na život vůbec, ať si říká kdo chce co chce. Protože kdo vědomě připraví o život jiného, nevinného…
A já bych si v této souvislosti dovolil položit otázku, jež se mi neodbytně vkrádá na mysl.
Vážená paní Merkelová (a vám podobní)! Vy, jež jste všechny ty migranty donedávna v Německu vítala, ba je tam přímo zvala! Troufnula byste si nyní stanout nejbližším oněch obětí zrůdného činu tváří v tvář? Měla byste odvahu říci jim do očí to své už zlidovělé „my to zvládneme“?
Asi ne, že?