Jaké bude další jubileum?

Je to už bezmála 28 let, co u nás žijeme svobodně. A je tomu už dvacet let, co u nás žijeme na dluh. Pouhých nějakých osm let nám tedy vydrželo nadšení ze slov typu těch Klausových, z onoho „nečekejte, že vám někdo ty prachy dá“.

Už dvě desítky let Česká republika utrácí víc, než si může dovolit (https://www.novinky.cz/ekonomika/452302-cesko-uz-dvacet-let-zije-na-dluh.html). Utrácí víc, než na kolik má, než kolik vyždíme ze svých občanů na daních.

A tak vydává státní dluhopisy, pokladniční poukázky nebo si prostě půjčuje ony potřebné penízky přímo. A momentálně už má „sekyru“ 1.613.000.000.000 korun. Jež navíc každoročně bobtná o poplatky a úroky v řádu desítek miliard, tedy v průměru tisícikorun na každého z nás.

A navzdory tomu, že dosavadní vláda končí, budeme ještě celý příští rok jejím přičiněním v dalším mínusu, máme se v době, kdy už tato nebude u vesla, zadlužit o dalších 50.000.000.000 korun. A „náplastí na tuto bolístku“ má být to, že budeme díky výhodnějším dluhopisům platit o něco méně na úrocích.

Ještě že aspoň roste ekonomika, že naši lidé víc pracují a víc vyrábějí. Protože díky tomu je aspoň vizuálně příznivější poměr našich státních dluhů k hrubému domácímu produktu. Zatím tak dlužíme „jen“ necelých 32 % HDP; tedy bychom měli 32 % ze všeho, co vyprodukujeme, odevzdat svým věřitelům.

Díky čemuž prý patříme mezi nejméně zadlužené země.

Hurá!

Jenže prý budeme i nadále, ve střednědobém výhledu, coby stát hospodařit schodkově, budeme i nadále dělat dluhy. Jak to konstatuje aktuální návrh státního rozpočtu. I nadále si mají naši politici půjčovat a nás všechny si brát za ručitele toho, že budou tyto jejich dluhy jednou splaceny. Protože jsme ještě nedosáhli oné hranice, kdy už zadlužené zemi nikdo nechce půjčit nebo za půjčky žádá tvrdé reformy a úsporná opatření.

Ještě se máme „dobře“. Protože každý z našinců pouze přičiněním státu v průměru dluží „pouhé drobné“ – řádově 160.000 korun. Což je mimochodem více, než si vydělá člověk s teprve docela nedávno dost podstatně zvýšenou minimální mzdou za rok.

Teď – jako tradičně – pomalu končí volby, v nichž se všichni kandidující označují za ty nejlepší. A jsem docela zvědav, kolik dluhů nám „ti nejlepší“ nadělají, než se bude v příštích volbách znovu účtovat.