Měli jsme prý být jako Slováci

Volby se blíží a politické strany, uskupení a podobné pochybné tlupy vymýšlejí kdeco, co by na voliče ještě mohlo zabrat. Protože podstatná témata už jsou po letech omílání notoricky známá a fádní a lidé navíc dávno dobře vědí, jak to s nimi zpravidla po volbách dopadá.

A tak se hledají témata nová, a když se ani těch nedostává, musí se alespoň k tématům otřepaným vymyslet něco nového, co by snad ještě mohlo zaujmout.

A právě tak nyní učinili i čeští křesťanští demokraté. Strana, která sice dosud ještě nějaké ty preference mezi voliči má, ale i ona už jde ke dnu. A to ne poprvé. A nyní doufá, že jí to vyjde alespoň v koalici, jíž se ale zase až tak velké naděje v průzkumech veřejného mínění nedávají. Spíše naopak.

Na páteční celostátní konferenci tato strana, tedy KDU-ČSL, sestavovala kandidátní listiny pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny a její předseda Pavel Bělobrádek využil této příležitosti i k tomu, aby řekl něco zajímavého (nebo spíše „zajímavého“) svým spolustraníkům, koaličním partnerům a veřejnosti zároveň (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesko-se-mohlo-vyhnout-sankcim-za-neplneni-kvot-stacilo-jich/r~2807d906583c11e7886d0025900fea04/).

Osobitě okomentoval téma migračních kvót a zahájení řízení Evropské komise proti České republice za neplnění kvót na přijímání uprchlíků, potažmo vládní usnesení o tom, že Česko už nebude přijímat další migranty.

Což se prý panu Bělobrádkovi nelíbí. Ne že by tu snad migranty vítal, protože to by byla přinejmenším jen jeho politická sebevražda, ale prý jsme my Češi sami proti sobě. Prý stačilo zachovat se jako Slovensko a bylo by dobře.

Co tím měl na mysli?

Že prý kdybychom podle slovenského vzoru nedávno nabídli nová místa pro rozdělování migrantů v rámci Evropské unie, řízení před Evropskou komisí bychom se vyhnuli. Kdybychom prý přijali nějakých mizerných deset uprchlíků, jež bychom si určitě uhlídali, byl by klid. Vyhnuli bychom se sporu, nebyli bychom „v jednom balíku s Polskem a Maďarskem“.

Ovšem naše současná vláda to prý podělala. Protože rozhodla jinak, řekla, že už nepřijmeme nikoho. Ač stačilo, jak před okamžikem zaznělo, přijmout z nám vnucovaných povinných kvót dejme tomu deset běženců. Zvládli bychom je ohlídat a EU by nám dala pokoj.

Prozatím.

A příště?

Příště, až by bruselští páni opět pohrozili, bychom mohli podle páně Bělobrádkovy logiky pro uklidnění situace přijmout dejme tomu dalších deset přišlíků… příště dalších deset… sto… tisíc… milion… Což už ale pan Bělobrádek pochopitelně neřekl. Protože by si mohli i ti nejtupější voliči uvědomit, že politika podobných ústupků není žádným řešením. Případně že obdobně tomu už u nás jednou bylo. Už jednou jsme my Češi Západu podobně servilně ustupovali… a skončilo to druhou světovou válkou.